Když vám bylo něco kolem dvaceti, stal jste se hlavním vedoucím tábora. Může tak mladý člověk vůbec rozumět dětem?
Tehdy jsem dětské problémy vnímal jinak než dnes, kdy sám mám vlastní děti. Na tábory, které mají dlouholetou tradici, ale jezdí vedoucí různého věku, a tak o děti pečují nejen studenti, ale třeba i zkušené matky od rodin. Například na našem táboře máme mezi sebou dokonce i babičky.

Podle čeho se vlastně pozná dobrý tábor?
Nejvíce vám prozradí osobní setkání s organizátory. Důležité je vědět, kolik táborů už mají za sebou a jaké na ně byly ohlasy. Podezřelé je, když se organizátoři nedají zastihnout na telefonu, když poskytují zkreslené nebo zjednodušené informace typu:„S námi je vaše dítě v naprostém bezpečí,“ a přitom nedokáží vysvětlit, jak je to bezpečí zajištěno.

Je rozhodující cena tábora?
Můžete mít velmi levný tábor, který organizují dobrovolníci, třeba i vysokoškolští odborníci s dlouholetou praxí. Naopak tábor pořádaný nějakou cestovní kanceláří, může být sice dražší a na první pohled atraktivnější, protože jsou na něj zapůjčeny třeba kostýmy, ale vedoucí mohou být méně zkušení a schopní.

U táborů rozhodně neplatí, že čím dražší, tím lepší.

Musí mít táborový vedoucí za sebou nějaké pedagogické vzdělání nebo kurz?
Bohužel nemusí. Kvalifikační kurz na vedoucího letního tábora jsou povinni absolvovat pouze vedoucí táborů, na které přispívá ministerstvo školství. To jsou většinou tábory sdružené pod hlavičkou České národní rady dětí a mládeže. Jinak není potřeba vůbec nic. Vzhledem k tomu, že jsem v představenstvu této organizace, tak se snažím prosadit, aby každý, kdo pracuje s dětmi, měl alespoň nějaké minimální pedagogické vzdělání.

Neměli by jednotliví vedoucí procházet alespoň psychotesty?
Ani nic takového u nás není povinné. Podle zástupců ministerstva zdravotnictví je velmi složité zjistit dopředu, jak se konkrétní člověk bude při kontaktu s dětmi chovat.

Potřebné komplexní vyšetření by bylo velmi drahé a časově i odborně náročné. Zajistit, aby jím prošli vedoucí všech táborů v České republice, je zatím nereálné.

Usnadňuje legislativa organizátorům táborů práci, nebo ji spíše ztěžuje?
Zákonů, které by jednotliví vedoucí měli znát, jsou desítky. Není možné si je všechny pamatovat, natož je dodržovat. Mám na mysli třeba zákon o vodách, zákon o lesích, o ochraně osobních dat a tak dále.

Dnes je to postavené takto: Jeďte si, nepotřebujete k tomu být speciálně vyškolení. Pokud se ale něco stane, máme tady plejádu zákonů, na základě kterých můžete být potrestáni.

Nové normy Evropské unie táborům také asi moc nepomohly?
Je velmi náročné dodržet například všechny předepsané hygienické podmínky. Velkým problémem, kterému se nyní věnujeme, jsou odpadní vody. Existenci některých táborů také doslova ohrožuje povinnost podrobného a nákladného rozboru vody ve studnách.

Jezdí na tábory stále dost vedoucích-dobrovolníků?
Legislativa je přísná a táborový vedoucí stojí, jak se říká, jednou nohou mimo zákon. Přesto se ještě pořád najdou nadšenci, kteří si vezmou v práci dovolenou a vyrazí dělat cizím dětem zadarmo zábavu. Je ovšem pravda, že zatímco dříve tábory trvaly běžně celý měsíc, jsou dnes tři týdny raritou.

Nejčastěji děti odjíždějí na jeden týden, čtrnáctidenních pobytů ale také zatím není málo.

O jaké tábory je v dnešní době zájem?
Vzhledem k tomu, že tábory dnes nepořádají jenom zmiňovaní dobrovolníci, ale i soukromé agentury, tak je ta nabídka opravdu pestrá. Už několik let je velký zájem o jazykové tábory a o pobyty s koňmi.

Poslední dobou stoupá obliba adrenalinových sportů, a tak jsou často vyhledávány tábory s možností paintballu nebo třeba lezení v nějakém lanovém centru. Mnoho táborů pořizuje materiál s vojenskou tematikou, dětské čtyřkolky a tak.

Překvapila vás náplň nějakého tábora?
Určitě. Zaujal mě třeba rybářský tábor, na kterém děti chodí denně chytat ryby nebo tábor v zoologické zahradě, kde se děti na určitou dobu stanou ošetřovateli a pečují o zvířata. Zajímavé to určitě musí být na táboře určeném pro tatínky s dětmi předškolního věku.

Jezdí předškoláci na tábory i bez rodičů?
Jezdí, ale osobně příznivcem takových táborů nejsem. Stejně tak bych pobyt na táboře zvažoval u dítěte v první třídě. Některé děti jsou v této době ještě velmi fixované na rodiče.

Jak to vidíte do budoucna? Přežijí tradiční tábory, které si děti musí samy postavit?
Dokáži si představit, že většina dětí bude jezdit na tábory, na kterých budou mít vše zajištěno, na kterých bude na programu spousta netradičních dobrodružství. Přál bych si ale, aby zůstávaly ostrůvky toho starého táboření, kde se chodí na dřevo a slouží se služby v kuchyni.

K čemu je to vlastně dobré? V dnešní době chtějí rodiče své děti spíše specializovat.
Děti by měly vyzkoušet všechno možné. Specializovat se mohou později. Na tradičním táboře se naučí rychle namazat rohlíky, rozdělat oheň, postavit si přístřešek. To vše je vede k samostatnosti a zároveň ke spolupráci, což se určitě hodí i v pozdějším životě.

Martin Paclík

  • Narodil se 22. 8. 1978
  • Vystudoval střední školu dřevařskou
  • Specializace – lektor volného času.
  • Od roku 1998 je hlavním vedoucím oddílu Vlčata v organizaci Javořice k. p. E. T. Setona.
  • Do roku 2004 byl předsedou Rady dětí a mládeže kraje Vysočina.
  • Od roku 2008 je členem představenstva České rady dětí a mládeže.
  • V současné době se podílí na vzniku digitální databáze, která mapuje tábory
  • V České republice. Jde o pomoc jednotlivým složkám integrovaného záchranného systému, aby pomohly v případě potřeby rychle zasáhnout.
  • Má adoptovaného devítiletého syna a dvouměsíční dceru.