Medvědi se poprvé potkali u Kolína, neměli žádné jméno, a tak si začali vzájemně říkat: „Pane.“

Postavičky, kterým svůj hlas propůjčil Rudolf Deyl mladší a po něm František Filipovský, se dokázali bravurně přeměňovat v nejrůznější předměty, jako byla koloběžka, lokomotiva, parník a mnohé další.

V pohádce se podařilo bravurně postihnout to, co je v životě běžné a srozumitelné lidem na celém světě, a sice, jak mazaně dokáže větší tvor využívat menšího. V případě pohádky se z toho nakonec vždy vyvinulo jen obyčejné škádlení, přesto po něm některým divákům zůstávalo jemné mrazení v zádech. Seriál proto má své ctitele, ale i odpůrce.

Jednotlivé epizody vznikaly v letech 1965 až 1973 ve studiích Krátkého filmu. Medvědí kamarády vymyslel grafik a ilustrátor Miroslav Štěpánek a spolu s ním jim vdechnul život slavný režisér Břetislav Pojar.

Jednotlivé epizody vznikaly speciální technikou, animací reliéfní loutky, která umožnila právě ony nezapomenutelné proměny zvířat v předměty.
„Podařilo se nám prolomit hranici mezi kresleným a loutkovým filmem. S loutkou jsme mohli zacházet stejně svobodně a dynamicky jako s kresbou,“ prohlásil kdysi o svém nápadu Miroslav Štěpánek.

Jde o to, že reliéfní loutka při animaci nestojí, ale je položená na skle.

Žijící legenda, režisér Břetislav Pojar, byl jednou z nejvýraznějších osobností v historii českého animovaného filmu.

Kromě zmiňovaných medvědů se proslavil Zahradou natočenou na motivy knihy Jiřího Trnky a seriálem Dášeňka, který je animovaný a zároveň i hraný.

Nezapomenutelný je také Pojarův večerníček Jája a Pája s komickou postavou řezníka Krkovičky. Jednou z jeho posledních prací je epizoda Paleček populárního Fimfára 2.

Dnes už pracovně méně aktivní režisér svou profesi přirovnává k zahrádce, o které mluví jako o jistém druhu animace, neboť mu roste pomalu, po fázích, stejně jako animovaný film.