Příkladem může být Základní škola a mateřská škola Havlíčkova v Českém Těšíně, kde je vyučovacím jazykem polština. Sem chodí drtivá většina dětí, které v České republice trvale žijí, ale původ a národnost mají polské.

„V mateřské škole máme čtyři děti ze tří rodin. Líbí se jim náš milý přístup a rodinné prostředí, výuka na vysoké úrovni, ale i čeština, kterou v budoucnu budou moci využít,“ popsala Beata Wantulok, vedoucí učitelka Mateřské školy Havlíčkova.

Rozdíl není znát podle ní žádný děti si spolu prostě povídají polsky, hrají si… Jako v každé jiné mateřské škole.

České školy jsou levnější

A některé se rozhodnou pokračovat i na české základní škole, byť s polštinou coby hlavním vyučovacím jazykem.

„V současné době máme celkem 288 žáků, z toho devět je z Polska. A do první třídy máme zapsáno 42 dětí, z toho devět bylo z Polska, takže se počet brzy zdvojnásobí,“ popsal ředitel ZŠ Havlíčkova Marek Grycz.

Legislativně podle něj problém s přijetím není bezproblémový chod zaručuje už samotný školský zákon, který to umožňuje.

Děti láká také to, že přestože ujdou zhruba stejnou nebo o něco málo delší vzdálenost než do polské a své vlastní domovské školy mají některé věci levnější.

„V Polsku si všechny knihy a pomůcky děti musí koupit. Respektive koupí jim je rodiče. U nás je zákonem dáno, že většinu knih půjčujeme, zdarma děti dostanou navíc i některé další věci,“ upozornil Grycz.

Co také žáčky láká, jsou sportovní školy v České republice.

„Vím, že například kluci hokejisté z Polska, kteří hrají za Třinec, tam také chodí do školy. Nebo rodiče, kteří do České republiky jezdí pracovat, sem své potomky vozí cestou,“ upozornil Marek Grycz.

Podobná situace panuje i v polské škole v Karviné, kam ovšem chodí malí fotbalisté.

„Ano, máme u nás děti i přímo z Polska. Část z nich jsou kluci, kteří za Karvinou hrají fotbal,“ popsala Gabriela Babczynská ze Základní školy Dr. Olszaka v Karviné- -Fryštátě.