„Po zveřejnění naší situace v médiích se nám hned druhý den ozval sponzor z ostravské dopravní společnosti, a nabídl pomoc. Po vyplnění veškerých formalit do týdne poslal peníze. Tím nám samozřejmě udělal nesmírnou radost, neboť jsme tak rychlou reakci ani nečekali. Myslím, že je to taková naše první vlaštovka," popsala Marcela Holková, vedoucí havířovského Sociálního šatníku ADRA.

Pevně doufá, že to nebyla vlaštovka poslední. V pětadvacetilitrovém hrnci připravovali v zimě zaměstnanci organizace ADRA teplé polévky, kterých si dopřávali strávníci v azylovém domě a noclehárně Armády spásy.

Třikrát týdně tak musel ředitel Azylového domu a noclehárny pro muže Ladislav Solana nasednout do auta, aby v přepravkách dopravil hrachovku, zelňačku, čočkovou, bramboračku či kuřecí vývar. Jedna várka představovala zhruba 70 porcí, což vyšlo na 300 korun. Nyní vyhlížejí další sponzory, aby po dosažení téměř čtyřicetitisícové částky mohli v projektu opět pokračovat.

Jak navíc prozradil Karel Folwarczný, zástupce vedoucí Dobrovolnického centra Havířov, rýsuje se zde také možnost spolupráce s městem.

„Již jsme jednali s magistrátem, primátor spolu s náměstkem byli myšlence pokračovat ve vaření polévek nakloněni. Bylo by to moc fajn," uvedl s tím, že v cestě stojí už jen poslední úřednické kulaté razítko.

Zkušenosti Marcely Holkové ukázaly, že polévky jsou žádané a lidé to oceňují. Pro některé jsou jediným teplým jídlem denně.

„Víme, že když bezdomovec přijde k nějaké té koruně, koupí si maximálně ´čúčo´. My zde ale nejsme od toho, abychom řešili, proč se takový člověk ocitl na ulici. Prostě každý žít neumí a hlavně jsou to vždy důsledky něčeho. Může za nimi stát život v dětském domově, rozpad rodiny či ztráta zaměstnání. Jsme humanitární organizace a naším cílem je zajistit jim jídlo, ošacení, případně částečný pobyt v teple. Ale proč mají hlad? Proč jsou opilí a zoufalí? To musejí posoudit jiné instituce. Jsou to prostě lidé se základními potřebami," shrnula vedoucí.

O tom, že jedna jediná teplá polévka může zachránit život, ví své. V zimě, při mínus patnácti stupních, ji osobně přišel poděkovat muž bez domova.

„Polévkou a teplým oblečením jste mi zachránili život. Jsem šťastný, že se mi tímto způsobem podařilo zimu přečkat a přežil jsem ji," zaznělo prý z jeho úst. A vše je „jen" o čtyřiceti tisících korunách na celý rok.