„Máte vy v té Opavě pěkný binec! To u nás, co máme nového starostu, je všechno vypulírované. Chodníky zvlášť. Žádný plevel, žádný nepořádek, na to je starosta pes. Ale u Bezručáku v Opavě, to je hrůza. Copak to tam nikomu nevadí? Takové statutární město, to my máme naši dědinu čistší," telefonovala do redakce naše čtenářka z Otic, jejíž jméno je redakci známo.

Měla pravdu. Okruh okolo centra jsme si projeli a nestačili se divit.

Půl metru vysoký plevel, který hrozí, že přeroste v ohyzdný živý plot, lemuje Praskovu ulici po pravé straně směrem ke Kulturnímu domu Petra Bezruče. Podobně je na tom i Olbrichova a Krnovská ulice. Obrázky, který „bílé Opavě" dělají ostudu.

A když jsme u nepořádku, odbočme z těchto silnic první třídy spadajících pod Ředitelství silnic a dálnic ČR, a zastavme se u západního vlakového nádraží, kde vyrůstá prales. Pokud platí odhad, že neudržovaná zeleň by například Prahu zarostla do sto let, západnímu nádraží nám v džungli zmizí mnohem dříve.

Tohoto nádraží se pořádná rekonstrukce dotkla naposledy před šestačtyřiceti lety. Od té doby ale uplynulo moře času a méně využívaná ze dvou místních železničních stanic zpustla k nepoznání. V kolejištích bují tráva, nástupiště působí jako z Divokého západu, dlažba je nerovná a popraskaná. Okolí a přístupovou cestu k nádraží poté „zdobí" neupravované travnaté plochy, o něž se nikdo nestará, a v některých místech je možné narazit na kopřivy vzrostlé téměř do výšky dospělého člověka.

Změny k lepšímu se ale Opavané v brzké době bohužel nedočkají. Důvod je prostý. Údajně nejsou peníze. „Jsme si vědomi, že nádraží Opava-západ je zastaralé a neodpovídá představám o moderním nádraží. České dráhy však vlastní a spravují zhruba sedm tisíc budov, z čehož je dvanáct set výpravních, které slouží veřejnosti. Pokud bychom chtěli všechny opravit, vyžádalo by si to investici několika miliard korun. Bohužel s ohledem na finanční možnosti nelze realizovat opravy všech nádraží," vysvětluje důvody, proč nedojde na nápravu situace, tisková mluvčí Českých drah Kateřina Šubová.

Jak dodává, tak jak pro letošek, ani pro příští rok tedy dráhy opravu a zvelebení nádraží v plánu rozhodně nemají. Proč zůstává právě tato stanice mladší nechtěnou sestrou svého obletovaného sourozence v podobě nádraží Opava-východ, které prošlo mezi lety 2004 až 2007 rekonstrukcí za 35 milionů korun a o jeho slušnou podobu před návštěvníky je stále postaráno?

Motivy jsou údajně dva. Východní nádraží je na rozdíl od západního chráněným památkovým objektem a zatímco ve vytíženosti cestujících se pohybuje v republice kolem dvacáté příčky, „Západ" okupuje místo až hluboko pod ním.

Dopátrat se toho, kdo kromě přírody může za půlmetrový plevel na Praskově ulici, nebylo jednoduché. „Víme o tom, ale vozovka není majetek města, zavolejte si na Správu silnic Moravskoslezského kraje," řekl naší redakci včera po ránu náměstek Technických služeb Opava Martin Girášek. Nepochodili jsme však ani tam. „Zadržte, to není naše. Tato silnic spadá pod Ředitelství silnic a dálnic České republiky. Když oni nám zadají, že to máme uklidit, tak to uděláme," uvedl vedoucí provozního úseku Správy silnic Libor Blažek.

Podobně jsme dopadli i v ostravské pobočce Ředitelství silnic a dálnic. Pracovnice, která má Opavu na starosti, nás odkázala na tiskovou mluvčí do centrály v Praze. A kolotoč komunikace mezi Prahou, Ostravou a naší redakcí se kvůli několika metrům zarostlé Praskovy ulice rozjel. Na jeho konci jsme se od tiskové mluvčí Ředitelství silnic a dálnic v Praze Niny Ledvinové dozvěděli, že firma tyto údržbové práce provádí podle přidělených finančních prostředků.

„Náprava ve věci odstranění plevele podél silničních obrub nejen na zmíněné ulici Praskova, ale i na ulici Krnovská a Nádražní okruh (sil. I/11) bude sjednána do 19. srpna 2012," slíbila tisková mluvčí.

Poznámka Zuzany Urbánkové: Taková maličkost: půlmetrový plevel

Možná si řeknete, že to je maličkost. Vysoký plevel lemující Praskovu ulici poblíž Domu Petra Bezruče. Jenže ona to zas taková maličkost není. Vysoká tráva a dokonce i suché klasy obilí mezi chodníkem a touto silnicí překročila pomyslnou hranici, za níž už takový binec řadu lidí štve.

Jenže dopátrat se toho, kdo je za údržbu Praskovy zodpovědný, připomínalo pohádku o kohoutkovi a slepičce. Slepička chodila stejně jako my jsme telefonovali od čerta k ďáblu, než ona dostala vodu pro skomírajícího kohouta a my odpověď na naši otázku, komu zarůstající Praskova patří.

A jaký je konec obou příběhů? Jestli kohout v pohádce slepičí zdržení přežil, to si nevzpomínám. My to naše telefonování a čekání na odpověď přežili a snad se spolu s Opavany a návštěvníky Bílého města dožijeme i toho, že Ředitelství silnic a dálnic Praskovu a další silnice vyčistí.

Jen nás napadlo, že za ten čas, který jsme věnovali telefonováním až do vzdálené Prahy, mohl už dávno někdo těch pár metrů v Opavě vyčistit. Třeba nějaký pracovník města, tedy opavských Technických služeb, kterým Praskova sice nepatří, ale které k ní mají jaksi nejblíže. Vždyť i samotní občané občas něco za Technické služby udělají. Třeba čistí chodníky před svými domy.

Jenže hnout prstem navíc se nám většinou nechce. Škoda. K tomu, jak se o Technické služby o Opavu celkem dobře starají a uklízejí ji, by tato městská firma měla bod navíc.