Bobři zde údajně bydlí druhým rokem, ale kolik jich je, nikdo neví.

„Nevím, jak dlouho tady chundeláči přebývají, ani kolik jich je. Podle barvy oloupaných stromů tady jsou jen letos, ale práce bylo odvedeno jako by jich tady bylo aspoň dvacet kousků, Jisté je, že se v létě živí především řepkou a kukuřicí z přilehlých polí, odkud vede množství cestiček do řeky.

Na vodě dosud plavou kukuřičná stébla, třebaže je na poli už sklizeno. Bobr má na tomto místě ulehčenou práci, protože v klidné vodě nemusí stavět hráze a vysoké měkké břehy mu umožňují stavbu obydlí téměř kdekoli. Nory vedou nejen z vody do břehu, ale i přes břeh dál nahoru na pevninu.

Pokud všechnu práci provedl jeden bobr, tak nevím, jak by asi vypadala práce jedné větší rodiny," uvedl Milan Mainuš.

Práce bobrů na řece Moravici.

Bobři jsou po kapybaře druhým největším hlodavcem na světě. V dospělosti mohou dosáhnout váhy až pětadvaceti kilogramů. Vyskytují se u vodních toků, na nichž si ze stromů, větví a hlíny staví hráze. Bobr je na českém a vlastně i celém území evropského kontinentu přísně chráněný.

Konkrétně u nás za ublížení nebo dokonce jeho usmrcení hrozí pokuta, která se může vyšplhat až ke stůmtisícům korunám. Bobr je zvíře, jež se velmi dlouho nacházelo na samé hranici vyhubení. V dávných dobách v Evropě údajně žilo i několik stovek milionů zástupců tohoto živočišného druhu. Momentálně se jejich počet odhaduje asi na 700 tisíc.

V České republice se vyskytuje přibližně tři tisíce jedinců. Na přelomu 19. a 20. století jich přitom na celém Starém kontinentu bylo jen dva tisíce. S intenzivní ochranou se začalo v Německu, a to už v 19. století. Bobr může být člověku velice nebezpečný.

Není to tak dávno, co za konfrontaci s tímto hlodavcem zaplatil životem jeden běloruský rybář. Zvíře mu ostrými zuby roztrhlo tepnu a muž vykrvácel.