Vojenské uniformy a vybavení totiž vyměnila za hornické a sfárala do porubu staříčské lokality Důlního závodu 3, kde „kolegové ve zbrani" Pavel Pospíchal a Daniel Lechovič těží s pluhem a hydraulickými stojkami koksovatelné uhlí.

„Fáralo zdravé jádro naší roty, kluci, co jsou u Aktivních záloh Armády ČR delší dobu. Byli s námi i vojáci z povolání z Krajského vojenského velitelství Ostrava. Vedení šachty nám vyšlo velmi vstříc a umožnilo, abychom poznali a trošku si osahali hornictví, které je historicky s tímto krajem spjato a má své neopomenutelné kouzlo. Chci mu jménem armády poděkovat," nechal se slyšet směnový předák Lechovič, který je záložníkem šestým rokem. Hlavní předák Pospíchal je u záloh od roku 2008. Vojáci tak poznali to, o čem jim kamarádi pracující na šachtě dříve jen vykládali. „Dělali si z nás občas srandu, ale teď už ví, co to obnáší pracovat v rubání. Že to není sranda vrtat do kamene, předvěšovat a budovat stojky, jezdit s pluhem nebo tahat materiál. Nechtěli jsme, aby to byl pro ně jen nějaký výlet. Museli si poradit i s chůzí po důlních dílech včetně náročných svažných, kterými je Staříč vyhlášený. Znamenalo to pro mne hodně jako pro záložáka i horníka," řekl Lechovič.

Třeba Petr Kucharík fáral deset let v tehdejším Dole ČSM a stejnou dobu už je ze šachty pryč. „V lokalitě Sever jsem dělal na čelbě s klasickou technologií. Na havírnu nezapomněl. Už za vrátnicí si vybavil vzpomínky. „Stejná atmosféra i ovzduší, řekl bych. Dost se ale změnila bezpečnost od brýlí přes fáračky až po celkový přístup horníků," poznamenal.