Slovo Chachar bylo nejfrekventovanější na přelomu 19. a 20. století a označovalo spíše člena nějaké party mladíků, která má blízko k alkoholu i nějaké té ráně. Mluvou se vyžívali v ostravském dialektu.

Vyloženým opilcům se v Ostravě neříkalo chachar, ale kocendr. U prvního z těchto názvů nelze přesně stanovit etymologický obsah, každý v něm hledá a nachází něco jiného. Můžeme srovnávat: valašští ogaři byli také pěkní výlupkové, zpívá se o nich, „že s ogarami k vydržení néni, však na ně dojde extra boží dopuščení". Brněnští plotňáci byli povahou blízko chacharům, šlo o party výbojných mladíků, které soupeřily o to, která z nich používá méně srozumitelný hantec, tedy brněnštinu. Pražští pepíci byli také pouliční skupiny kamarádů a rváčů.

Jde o obecný jev, ačkoliv mimoostravští uživatelé pojmu chachar se kloní k tomu nejhoršímu: jde o bezcharakterního a nevzděláného opilce a rváče. Například spisovatel Ludvík Vaculík napsal ještě za socialismu v samizdatovém fejetonu, že když se u komunistů spojí filozofický gen s „genem ostravského chacharství, komunismus vydá svůj rudý květ". I když chápeme, co tím Vaculík myslel, střílí trochu vedle. Parta nejsurovějších pražských komunistů si za první republiky říkala Karlínští kluci; žádný z nich nebyl z Ostravy.

Změna významu

V Ostravském slovníku Dalibora Záruby se uvádí pod heslem chachar: uličník, lotr, z němčiny Hache tvrdý chlap, „Hacher" ničema. Nicméně je pravda, že když brněnský herec Saša Razov (vlastním jménem Vladimír Svatopluk Pavel Kožušníček) složil píseň My jsme ti ostravští chachaři, a také ji zpíval v roce 1923 na průmyslové a živnostenské výstavě v Mariánských Horách, přičinil se o jisté zcivilizování této hrubé nadávky. Vlivem Razovovy písně se smysl tohoto slova posunul od bezcharakterního opilce a rváče k sebevědomému a ležérnímu frajerovi, trochu vychloubačnému, který nemá k alkoholu daleko, je hlučný a jistým způsobem cynický. Něco jako pražští pepíci.

Úporné hledání

Spisovatel Vojtěch Martínek byl toho názoru, že nadávka vznikla z osobního jména Hacher nebo Chacher. Ostravský podnikatel Ignác Goldberger zaměstnával ve své cihelně opilce, trhany a různé darebáky, takže vznikla nadávka „ty kolberáku". Podobně prý v opuštěné cihelně na Fifejdách patřící Josefu Chacharovi přespávali pobudové, kterým se říkalo „lidé od Chachara", tedy chachaři. Ale to už je fikce, žádný podnikatel jména Hachar nebo Chachar v Ostravě nikdy neexistoval. Jménem zachar byli v listině obecního sněmu v Olomouci z roku 1518 označováni potulní škůdci.

Původ v němčině

Je ovšem pravda, že světlo do celého etymologického problému vnesl především dr. V. Měrka, který v roce 1965 napsal do Červeného květu, že slovo chachar se objevuje také v charvátštině (psáno hahar), což pojmově značí kat, tedy popravčí. Jenže toto charvátské slovo má středoněmecký původ. Maďarsky je kat „hóher", slovinsky „hahár". Takže podle badatelů V. Měrky i Josefa Skuliny jde o stejný postup, protože jak čeština, tak polština mají mnoho slov přejatých z němčiny. Německé slovo hâhere znamená v češtině kat. Jedinou jistotou je, že slovo chachar bylo skutečně přejato z němčiny, ostatně v některých německých slovnících najdeme, že Hacher je velký budižkničemu a Hachar zase nadávka pro tuláka. Ale nic z toho dnes už u správného ostravského chachara neplatí. Čas mění i obsah slov.