Taková dilemata řešili krnovští zastupitelé, než definitivně odepsali několik nedobytných pohledávek v řádu statisíců. Zajímalo je hlavně to, proč dluhy vznikly a zda se úředníci snažili při vymáhání nebo zda existuje prevence.

Zastupitel Pavel Moravec (NEOS) nemá problém odepsat pohledávky po zemřelých dlužnících, ale u lidí, kteří ještě žijí, je situace složitější. „Dost pravděpodobně už nebude možné od nich nic získat, ale říkám si, že třeba něco zdědí nebo vyhrají v loterii. Přijde mi nešťastné pohledávky odepisovat a dávat tím návod všem ostatním, že jednoho dne se také jejich dluh prostě odepíše," vysvětlil svůj postoj Moravec.

Stejný názor zastává také radní Tomáš Edelsberger (KDU-ČSL). „Stejně jako kolega Moravec si myslím, že dávat lidem příklad, aby se odvažovali nadělat dluhy, které nebudou splácet, je špatné. Důležitější je prevence.

Město by mělo pečlivěji hlídat už od začátku dlužníky a varovat je, dokud je jejich dluh co nejmenší. Soudní vymáhání se často týká až dlouholetých dlužníků, u kterých je nulová šance cokoliv vymoci," hodnotil Tomáš Edelsberger.

Jak vystěhovat dlužníka

Vedoucí odboru správy majetku města Lenka Andršová ujistila zastupitele, že úředníci se primárně soustředí na to, aby pohledávky vůbec nevznikly, ale ne vždy je to možné. Typickým příkladem takového dlužníka je žena, která obývala městský byt s několika dětmi.

„V době, kdy už na ni byla nařízena exekuce, stále ještě bydlela v městském bytě. Soudní vyklizení bytu v případě rodiny s dětmi v té době podle starého občanského zákoníku bylo značně problematické. Protože paní měla několik dětí, vedli jsme s ní takovou tu politiku dáme ti ještě šanci, ale zkus zaplatit aspoň něco.

Dokud žila s rodinou, snažila se platit. Nakonec už ale nebyla ochotna platit cokoliv, tak jsme se s ní museli rozloučit. Dnes už ani exekutor neví, kde se zdržuje," popsala Andršová, jak je často obtížné zastavit růst dluhu. „Pokud existuje takový zákon, že dlužníka nemůžeme dostat z bytu dřív než za dva tři roky, těžko ovlivníme konečnou výši dluhu," doplnila Andršová.

V případě firem a různých společností, které dluží za služby, plyn, vodu nebo elektřinu, je hlavní problém ve vymáhání zálohových plateb. Proč město nemůže zarazit růst dluhu hned v počátku? V případě nájmu městských nebytových prostor většinou není partnerem elektráren, vodáren či plynáren samotný dlužník, ale město.

„Problém je v tom, že dnes soudy v případě vody, plynu či elekřiny neuznají dluh, který vznikl na zálohách na platby. Soudy budou řešit až konečný dluh na konci zúčtovacího období," popsala Andršová zastupitelům další typický příklad.

Vymáhat peníze po někom v insolvenci a bez majetku je těžké. Proto v případě bytů odbor správy majetku města začíná spolupracovat s odborem sociálním, jakmile se platby zpozdí o první dva měsíce. Výsledkem je to, že celkové dluhy v Krnově už dál nerostou.

U některých pohledávek ale nejde jen o samotný dluh, ale také je potřeba k němu přičíst rostoucí poplatky z prodlení a úroky. Jde o takzvané příslušenství k dluhu. Tyto částky nejsou jen trestem pro dlužníky, ale současně bonus města za to, že musí dělat práci navíc a dlužníky uhánět.