„Zpočátku jsem nevěděl, co to všechno bude obnášet. Desítky let jsem působil u policie, tak jsem si to osvěžil. Zhruba 14 dnů jsem prováděl monitoring, sledoval jsem, kdo a kde chodí, zejména v noci, jak se pouští do domu, a došel k neuvěřitelným závěrům. Do domu mohl kdokoli a kdykoli přijít a odejít, zámek u dveří se dal vyškubnout." Těmito slovy popisuje svůj počátek kariéry domovníka Jan Šimčík, který v této funkci působí teprve od letošního února.

Projekt jinak trvá již třetím rokem, Jan Šimčík ale i za krátkou dobu patří k nejaktivnějším. V domě už několikrát zasahoval a jednou dokonce zřejmě místní seniorku zachránil před možným přepadením či vykradením.

„Jednoho dne v noci jsem viděl do domu vejít úplně cizího člověka. Sledoval jsem jeho kroky po domě až do chvíle, kdy zaklepal na jednu starou paní. Čas od času za ní chodil vnuk, ale ten mladík byl úplně cizí. Stará paní se domnívala, že se jedná o vnuka, a tak mu otevřela. V tu chvíli jsem zakročil. Mladík se chtěl zpočátku rvát. Zavolal jsem policii, která si ho odvezla. Mladík si starou paní evidentně vyhlédl," popisuje svou činnost aktivní domovník, který už z domu vyhnal třeba i fetujícího mládence a podílel se na zadržení několika sklepních zlodějíčků.

Sousedské vztahy

Město před třemi lety projekt zřídilo i na žádosti a stížnosti mnohých tamních obyvatel.

„Chtěli jsme také zvýšit zodpovědnost a osobní přístup k bezpečnosti a pořádku u samotných nájemníků domů. Můžeme říct, že se díky tomu v daných domech dokonce zlepšilo i celkové soužití mezi sousedy a lidé si tak začali více vážit nejen toho, co mají za dveřmi svých bytů, ale také svého okolí," popisuje orlovský manažer prevence kriminality David Pěntka.