Do Ruska odjel uskutečnit velký sen svého otce Huberta. Ten si přál vidět nejhlubší jezero světa na vlastní oči. Sen si ovšem nesplnil. Všechno tak vzal do rukou syn Helmut. Nechal vyrobit pamětní desku s nápisem „Tento nádherný pohled na jezero Bajkal věnuji Tobě, táto. Chtěl jsem ti splnit sen" a opravdu se vydal směrem Rusko.

V červenci pak desku připevnil ke kameni na břehu jezera. „Nadělil jsem si hodně předčasný vánoční dárek. Věřím, že táta by na mě byl hrdý. Snad se na mé dlouhé putování shora díval a prožíval to se mnou," svěřil se čtyřiapadesátiletý Helmut Šafarčík.

Na cestách byl přibližně dva měsíce. Jeho stroj BMW 1200 GS nevídanou porci dvaceti tisíc kilometrů skutečně bez větších problémů zvládl.

„K tak dlouhé cestě mě inspiroval můj nejstarší bratr Petr. S otcem si často vyprávěli a právě jemu řekl, že vždycky chtěl vidět Bajkal na vlastní oči. Když jsem se později rozhodoval, kam bych na motorce vyrazil, brácha mi řekl: Jeď na Bajkal.

Po dvou letech nastal ten správný čas a já se tam skutečně vydal," pokračoval Helmut Šafarčík, jehož k motorkám přivedl druhý brat,r Hubert.

U předsedy Tělovýchovné jednoty Ludgeřovice to nebylo první putování takového druhu. Podobně procestoval velkou část starého kontinentu. Žádná z jeho dosavadních jízd ovšem ani zdaleka nebyla tak dlouhá. Na Sibiř vyjel se svým kamarádem, dalším vášnivým motorkářem Pavlem Šrytrem. „Dojeli jsme spolu k Bajkalu. Potom se naše cesty rozdělily."

Domů do Ludgeřovic se vrátil jako hrdina v kulturním sále ve Vrablovci se mu dostalo vřelého přivítání od členů rodiny, přátel a místních obyvatel.

U nás je ještě dobře

Při své pouti na Bajkal nastřádal spoustu zážitků. Celkově mu utkvěl v hlavě pocit a také poznatek, který je dobré obzvlášť nyní, v období vánočních svátků, zdůraznit.

„Je to taková myšlenka až zase někteří škarohlídi a pesimisté budou brečet nad tím, jak je to u nás špatné, přál bych jim, aby se podívali na kazašský anebo třeba mongolský venkov. Aby viděli, co je to bída a v jak těžkých podmínkách umí a musí místní lidé žít," popisoval Helmut Šafarčík a na úplný závěr ještě dodal:

„Když se dostanou třeba do zdravotních problémů, musí se smířit s tím, že v okolí pěti set kilometrů není jediný lékař. Nikdo, kdo by vám mohl pomoci. Venkov je odrazem toho, jak to v daném státě ve skutečnosti je. Oproti mnohým se my v Česku ještě máme velice dobře."