Do silnice se opíralo téměř letní slunce a do zámku v Hradci nad Moravicí proudila řada natěšených lidí. Již ze svátečního oblečení některých z nich bylo možné jasně vydedukovat, že se chystá něco velkého.

Tou jedinečnou chvílí bylo slavnostní otevření posledních zrekonstruovaných částí tzv. Bílého zámku. Kompletně celý objekt se tak veřejnosti otevřel po neuvěřitelně dlouhých pětatřiceti letech. Už dříve jedna z nejpůsobivějších památek v celém Moravskoslezském kraji se tak stala ještě monumentálnější.

Plný sál

Hosté se shromáždili v zámecké místnosti, kde je od letoška instalována výstava dokumentující celou rekonstrukci od jejich prvopočátků do současnosti. Počet přítomných návštěvníků by přitom uvítali na kdejakém prvoligovém fotbalovém stadionu.

Plný sál lidí se rozezněl na přivítanou nádhernou klavírní skladbou v podání mladého nadaného umělce. Poté už si vzal slovo kastelán zámku Radomír Přibyla. Uvítal všechny vzácné hosty v čele s kastelánkou zámku Raduň Evou Kolářovou, která se o obnovu hradeckého zámku výrazně zasloužila.

Eva Kolářová je mimo jiné i autorkou instalací naposledy otevíraných interiérů. Mezi řečí pak Radek Přibyla poukázal na jednu kuriozitu, a to fakt, že pozice zdejšího kastelána byla v podstatě jeho první prací a už z důvodu rozsáhlé rekonstrukce zámku nikdy nic jiného nedělal.

„Ve staré občance bych měl vlastně jen jedno razítko o zaměstnání," oglosoval jako vždy s originalitou sobě vlastní kastelán.

„Ticho!"

Po několika dalších oficialitách a promluvách významných osobností zastupujících památkový úřad i město Hradec se postavila před publikum Eva Kolářová a postupně představila, co vše spatří návštěvníci v nově otevřených prostorách knížecího bytu. V tom momentě se objevila jediná skvrna na jinak úžasné akci.

Lidé v zadní části se totiž začali mezi sebou nestoudně bavit, hlučet a chovat se barbarštěji než výlet mateřské školy do národní opery. Jeden z decentních starších mužů v popředí to dokonce asi po dvou minutách nevydržel a hromově zakřičel: „Ticho!" Jeho pokyn byl ovšem respektován sotva patnáct vteřin.

Eva Kolářová však přesto bez jediné známky vykolejení a s hrdostí svou řeč dokončila a po závěrečné klavírní vložce se dav lidí konečně vydal na očekávanou prohlídku nově otevíraných prostor.

Působivost knížecího bytu

Pořadatelé vše dotáhli k dokonalosti a v některých místnostech, kudy průvod procházel, se vyskytovali kromě průvodkyň i mladí hudebníci preludující na kytary či flétny. O působivosti knížecího bytu, který například zdobí i klavír dovezený na zámek samotným Beethovenem, se nemá cenu rozepisovat. Zde si zkrátka musí udělat každý člověk obrázek a dojem sám.

Jedno však můžeme říci. Nebude zklamán.

Na samotný závěr akce se hosté přesunuli na kratší koncert v areálu Červeného zámku a raut v tamní zámecké restauraci. Z tváří téměř všech se přitom dalo vyčíst nadšení, protože slavnostní otevření se bez přehánění od začátku do konce povedlo na jedničku.

Dalším cílem je nyní připravovaná velká rekonstrukce Červeného zámku a rovněž to, aby se dosáhlo na Hradci návštěvnosti, kterou se pyšnil v osmdesátých letech, tedy kolem sta tisíc lidí za rok.