Není to žádná novinka ani tajemství. Jak je patrno z veřejně přístupných údajů na webových stránkách SU o správní radě, Kočí tento post zastává již od 1. listopadu 2010.

„Je s podivem, že taková instituce jako je Slezská univerzita, má ve správní radě osobu takových činů a pověsti. Univerzita to nemá zapotřebí, poškozuje ji to,“ řekl naší redakci Opavan, který má k univerzitě blízko, proto nechce vystoupit z anonymity.

V patnáctičlenné správní radě přitom nemůže zasednout každý jen tak. Její členové nejsou s prominutím žádná „ořezávátka“. Jmenuje a odvolává je sám ministr školství po projednání s rektorem.

Tak se také stalo v případě Kočí. „Paní Kočí byla vybrána po dohodě s ministrem. Ve správní radě byla volná místa,“ potvrdil rektor univerzity Rudolf Žáček. Na otázku, zda její jméno nepoškozuje pověst této významné instituce, rektor odpověděl: „Když je někdo spojen a aférou, tak Slezské univerzitě to neprospívá.“

Rudolf Žáček nicméně zdůraznil, že se jedná o čestnou funkci bez nároku na finanční odměnu. „Kristýna Kočí se zasedání správní rady v poslední době nezúčastnila, dá se tedy říci, že se jedná o členku, která nevyvíjí činnost,“ pokračoval rektor.

A co by vlastně Kočí mohla ovlivnit? Na webových stránkách se dočtete, že správní rada veřejné vysoké školy se například vyjadřuje k rozpočtu vysoké školy, vydává písemný souhlas k právním úkonům, kterými chce škola nabýt či převést movité či nemovité věci, dbá na řádné hospodaření se školním majetkem. „Pravomoci správní rady jsou ale velmi omezeny,“ doplnil rektor.

Kristýna Kočí jako bezesporu známá a kontroverzní osoba bude SU „reprezentovat“ až do roku 2016. Pokud tedy své členství neukončí sama, nebo ji neodvolá ministr. Na otázky naší redakce Kočí prozatím nezareagovala.

Kdo je Kristýna Kočí? Politická manipulátorka, nebo vzor ctnosti?

Odposlechy. Úplatky. Falešná hra. V loňském roce se kolem Kristýny Kočí rozběhl kolotoč událostí odhalující další vrstvy špíny na naší politické scéně. V okamžiku se ona sama stala z mladé nadějné poslankyně kontroverzní osobou číslo jedna. Pro jedny se stala osamocenou hrdinkou bojující proti korupci, pro většinu však spíše děvčetem chtějícím se zviditelnit.

Tzv. kauza Bártových obálek ji stála vyloučení ze strany Věcí veřejných, řady jejich přátel výrazně prořídly a také ztratila důvěru mnoha lidí.

Celý případ se rozpoutal v dubnu loňského roku. Tehdejší šéfka poslaneckého klubu Kristýna Kočí v tomto období podala trestní oznámení na ministra dopravy Víta Bártu (VV). Obvinila jej kvůli údajně až půlmilionovému finančnímu daru, který ji prý měl Bárta nabídnout za jakousi loajalitu. Uznání se ale nedočkala. Její spolustraníci ji dokonce osočili, že se takto pokouší vyvolat vnitrostranický puč.

Radou Věcí veřejných byla okamžitě ze strany vyloučena. Tím ale vše neskončilo.

Jen o pár dní později prosákla ven informace, že byl v jejím pražském bytě nalezen odposlech. Tým složený z protikorupční policie a Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu však pachatele nevypátral. Ke všemu se ukázalo, že vše mohlo být jen účelové divadlo. Štěnice prý totiž nikdy nebyly, a ani nemohly být funkční.

Aby toho nebylo málo, na světlo později vychází nahrávka, kde se Kočí vyjadřuje k tomu, že vyvolaná aféra byla součástí dlouho připravovaného plánu, v němž měli prsty i lidé z konkurenční politické strany. Jakmile byla nahrávka uveřejněna, Kočí tvrdila, že věděla o možném odposlouchávání, a proto úmyslně potvrzovala spekulace šířené stranickými nepřáteli, aby tak mohla lépe poukázat na praktiky zavedené do politiky bezpečností agenturou ABL Víta Bárty.

Členové její bývalé strany ji ale přesto už nechtějí ani vidět a ocejchovali ji hanlivou nálepkou „zrádce“.