Jejím výrobcem byl Elektročas (později Pragotron), nesla označení MUS 40 a byla vyrobena v roce 1967 s pořadovým číslem 09. Byla nainstalována na nádraží Ostrava-Vítkovice a lidem, kteří dříve hojně využívaným nádražím procházeli, déle než čtyři desetiletí ukazovala, kolik je právě hodin.

„Jsou to už zhruba dva roky, co byla tato ústředna zrušena a nový pohon podružných hodin převzaly moderní hodiny řízené rádiovým signálem DCF s automatickým posunem letního a zimního času," vysvětluje Martin Bachan, jednatel společnosti Impuls B.

Jak dále dodává, ústředna MUS 40 tak v minulosti zajišťovala chod podružných hodin na všech nástupištích vítkovického nádraží, hodiny v hale a dále šel signál na další menší nádraží v Ostravě. Například i na bývalé nádraží Jeremenko.

Zmíněná ústředna, jak upozorňuje Martin Bachan, měla už v roce 1967 mechanicky vyřešeno zálohování chodu hodin. „To znamená, že když jedny z hlavních kyvadlových hodin postihla porucha, automaticky se signál přepnul na druhé záložní hodiny a závada se mohla opravit. Takové podobné raritní hodiny se často likvidují při jejich výměně a už se nedají dohledat. My se snažíme však takové kousky zachránit, zrenovovat a tvoříme sbírku. Jejím prostřednictvím chceme ukázat um našich předchůdců, kteří tyto hodiny a jiná časoměrná zařízení vyráběli. Zaměřujeme se především na hodiny," doplňuje Martin Bachan. Impuls B tak vyhledává i elektrické docházkové hodiny, které většina lidí zná z továren a kterým se říkalo lidově „píchačky", stejně tak hodiny školní, které oznamují přestávky ve školách.

„Obdobně se snažíme vyhledávat a renovovat staré zvonkohry i zvony. V současnosti u nás ve firmě dokončujeme montáž stavebnice dřevěné zvoničky. Budeme přitom odlévat 26 kilogramů těžký zvonek, který se bude rozhoupávat lineárním motorem. Rádi bychom tak přispěli k obnovení tradic na našich vesnicích, aby tam bylo možné zvonit klekání," dodává Martin Bachan ze společnosti ImpulsB.