Odvezeny byly zásoby benzinu, poškozena byla kanalizace, rozvody plynu, vody i elektřiny. Všechny závodní elektrárny až na Karolinu byly vyřazeny z provozu. Němci odvezli veškeré zásoby potravin, ale také například léky. V osvobozeném městě neplatily zákony a gardisté a jiné ozbrojené skupiny rabovali opuštěné německé byty.

Hned 1. května se sešly politické strany, aby vytvořily dvanáctičlenný národní výbor. Přítomen byl také zástupce I. československé brigády nadporučík Č. Hruška, který předložil požadavek Sovětů: starostou bude komunista. Po sporech a handrkování nakonec prošlo 2. května provizorní řešení: do čela radnice byl postaven naprosto neznámý komunista Josef Lampa.

Josef Lampa vedl ostravskou radnici 3 týdny.První starosta

Josef Lampa (na snímku vpravo) byl komunista a nikdy nepracoval v obecní správě, nikdy nebyl zvolen zastupitelem.

Stal se vhodnou osobností s vědomím, že v čele Jednotného národního výboru bude jen dočasně, než se čtyři politické strany komunisté, sociální demokraté, národní socialisté a lidovci dohodnou na starostovi přijatelném pro všechny.

Lampa pracoval jako topič na ředitelství Vítkovického horního a hutního těžířstva na dnešním Smetanově náměstí. Pocházel z Haliče, byl to radikál a politický bouřlivák. Před válkou se často střetával s policií, neváhal použít násilí.

Chodil rozbíjet schůze jiných politických stran. Pro funkci starosty byl naprosto nevhodný. Ale k jeho dobru budiž řečeno, že obnovil funkci policie, zařídil opravu některých elektráren, postaral se o dodávky vody a plynu. Zprostředkoval dovoz potravin. Na svém místě však vydržel jen dvacet dva dnů.

Druhý starosta

Dalším poválečným a definitivním starostou Ostravy se stal komunista Josef Kotas. Měl jen základní vzdělání, protože již od svých patnácti let pracoval jako pomocný dělník ve Vítkovických železárnách.

Také on byl od mládí buřič, například už ve svých sedmnácti letech zorganizoval u příležitosti 1. máje zastavení práce u vysokých pecí. Hrozilo mu propuštění, ale odbory se ho zastaly. Jenže když pěstmi napadl mistra, musel odejít. Pracoval na různých místech a během první světové války bojoval na ruské frontě. Po válce byl vyslán do odborářské školy v SSSR a vrátil se ještě radikálnější než předtím.

Byl zakladatelem KSČ. Stal se nakonec uvolněným odborovým funkcionářem. V Ostravě byl zvolen členem krajského výboru KSČ a velmi se přátelil s Klementem Gottwaldem, který byl v té době také v Ostravě. Jako komunistický funkcionář byl mnohokrát vězněn. Do komunální politiky vstoupil v roce 1925, kdy byl zvolen zastupitelem ve Slezské Ostravě. V roce 1929 se stal poslancem moravskoslezského zemského zastupitelstva v Brně.

Krátce před okupací byl zvolen ve Slezské Ostravě starostou, ale Okresní úřad potvrzení do funkce stále oddaloval, a po obsazení Ostravy německou armádou už to bylo bezpředmětné. Kotas poté což je s podivem neemigroval do Sovětského svazu, ale do Velké Británie. Tam pracoval nejprve jako lesní dělník, poté vedl pro exilové ministerstvo obrany československý vojenský domov v Londýně. Byl členem delegace, která v březnu 1945 formulovala Košický vládní program.

Jako poválečný starosta Jednotného národního výboru Ostravy dokázal napravit válečné škody, obnovit fungování města, opravit zbořené domy. Radikalismus ho ale neopouštěl, protože chtěl zbourat historické jádro Ostravy. Jeden čas měl být (za pobyt v Anglii) souzen v politických monstrprocesech pro údajnou špionáž, ale zřejmě na přímluvu Sovětů z toho vyklouzl. S jeho jménem jsou spjaty největší proměny města, jako například výstavba sídlišť v Porubě, Zábřehu a Hrabůvce, vybudování zimního stadionu, mostu Pionýrů, ústředního hřbitova ve Slezské Ostravě a zoologické zahrady ve Stromovce. Na druhé straně za jeho vedení města začaly v Ostravě první poválečné politické procesy v republice, při kterých se popravovalo.