Rybářský cech je v záznamech olomouckého biskupství zmiňován už v roce 1498. Zdejší vody „stojaté i běhuté" oplývaly množstvím ryb, které velmi často tvořily součást jídelníčku i lidí nemajetných. Nezbytné byly zejména v církevních kruzích jako jídlo postní.

Právo rybolovu

Skutečností je, že řízené moravské rybníkářství je starší než české, první zmínky o něm jsou již z konce 11. století. Rybolov byl ve středověku součástí žárlivě střežených práv šlechty, církve a obcí. Vznik a rozvoj řízeného rybníkářství v Moravské Ostravě bývá přičítán Janu Dubraviovi, biskupu olomouckému.

Olomoucký biskup Jan Dubravius napsal v roce 1547 příručku o chovu ryb, která v zásadě platí dodnes.Tento vzdělaný humanista, diplomat a vědec se sice vedle starostí o episkopát věnoval diplomatické službě pro krále Ferdinanda I., současně ale horlivě usiloval o zvelebení hospodářství na biskupských statcích, zvláště pak při budování rybníků na hukvaldském panství, jehož součástí byla také Moravská Ostrava. Tento učenec napsal odborné dílo nazvané O rybnících. Vyšlo latinsky a bylo vydáno v roce 1547 ve Vratislavi.

Kniha byla tak populární, že vyšla v několika vydáních v Curychu, Norimberku a Londýně. Stala se odbornou příručkou chovatelů ryb. Nejcennější její částí je stať o metodě chovu kaprů a rozdělení rybníků do tří tříd: plůdkového, výtažního a hlavního rybníka. Tato třístupňová metoda se používá dodnes.

Rybník znamenitý

V privilegiu z roku 1525, kdy se vyměřovaly hranice Moravské Ostravy, se píše o „rybníku znamenitém", který si měšťané vybudovali vlastním nákladem. V řekách a rybnících se ovšem ryby lovily celý rok. Ryba byla přístupná a levná potravina, která se v Moravské Ostravě prodávala na trhu.

V sazebníku plateb mostného, tedy daně za to, že obchodníci směli zboží ve městě prodávat, se dočteme například toto: za tunu velkých pruských ryb se platily dva groše, stejně tak za tunu úhořů, ze bečku polských ryb čtyři groše, za bečku naloženého vyzího masa deset grošů a za stejné množství živých ryb groš.

Aby se ryby neztrácely a špatně se nehospodařilo na městských rybnících, byli povinni rybniční hospodáři (fišmistři) složit přísahu při Pánu Bohu, Matce boží a všech svatých, že nikomu nebudou ryby rozdávat bez zaplacení, a to ani svým příbuzným. Stejnou přísahu skládali i městští písaři, aby v záznamech o výlovu neuváděli falešná čísla. Zapovězeno bylo veškeré pytláctví, které se trestalo velmi tvrdě, někdy dokonce smrtí.

Platilo se kapry

Když olomoucké biskupství propustilo v roce 1539 z manství obec Čertovu Lhotku (Teufelsdorf), tedy dnešní Mariánské Hory, ve prospěch Moravské Ostravy, bylo město povinno za dar tohoto léna poslat „kopu štik a kopu kaprů prostředních při času svatého Martina" do haltéřů na zámek v Kelči. Nová Ves platila každoročně své vrchnosti tedy Moravské Ostravě dvacet osm zlatých a šest krejcarů z rybolovu v řece Odře. V té době byly toky řek neregulované s mnoha slepými rameny, naprosto čisté a přeplněné rybami, město samotné mělo odhadem jen tisíc dvě stě obyvatel. Rybníkářství v té době bylo významným zdrojem příjmů.

V Moravské Ostravě byly kolem roku 1800 tyto rybníky: Masarský, Velký Špaček a Malý Špaček (podle jména purkmistra), Křivý, Mikš a Pijavčák. V Přívoze se nacházely rybníky Lesník, Bezďák, Olšiny, Utoplý, Dluhoš, Rokytník, Příčný, Svinovský, Ščučí, Hubeňák, Nakvarovský a Foldynovský.

Výnosy ryb, především kaprů, nebyly vždy jisté, protože časté záplavy ryby odnesly a nebyl žádný zisk. Což se stalo například v roce 1813. V souvislosti s budováním Severní dráhy Ferdinandovy byly rybníky ve čtyřicátých letech 19. století vysušeny, procházelo jimi drážní těleso. Rybníky začínaly u někdejší ulice Rybniční, dnešní Českobratrské, v místech, kde je v současné době nadjezd nad železnicí.