Prvním byl fakt, že normalizace v Ostravě byla nejtvrdší z celé republiky, ze zaměstnání bylo postupně propuštěno 69 procent učitelů, 41 procent lékařů, 44 procent technickohospodářských pracovníků a 76 procent novinářů. V Praze nebo Brně byla tato čísla třetinová.

Druhým důvodem pak byl fakt, že náčelníkem krajské správy SNB v Ostravě byl František Kincl, který vybudoval nejschopnější oddělení Státní bezpečnosti v republice. Ostatně proto se také stal ministrem vnitra.

Kinclův aparát

V Ostravě pracovaly na správě StB dvě stovky zaměstnanců (v Praze polovina!). Třicet jich bylo v technickém odboru (odposlechy), stovka se zabývala čistě operativou.

Když v roce 1988 přešel František Kincl do vlády, zanechal v Ostravě dokonale vycvičený tým.

Náčelníkem správy StB se stal Miroslav Náglík, absolvent vysoké školy KGB v Moskvě, habilitoval se v oboru „boj proti vnitřnímu nepříteli". Šéfem nejdůležitějšího organizačně-analytického odboru se stal Petr Žurek, vysokoškolák a v té době jediný a uznávaný počítačový expert u Státní bezpečnosti v republice. Využil moderních systémů pro sledování různých osob.

V každé továrně, úřadu, škole, družstvu a podobně byli oficiálně nasazeni příslušníci StB, kteří tam budovali síť donašečů (nikoliv agentů StB). Vědělo se tedy o všem.

Husarským kouskem krajské StB v Ostravě bylo naverbování významného disidenta. Jmenoval se Jaromír Glac. Tento člověk podepsal Chartu 77, dostal se do jejího okruhu, byl tak schopný, že si dokázal získat Tomáše Hradílka, který se 1. ledna 1989 stal mluvčím Charty 77, jako svého blízkého přítele. Není proto divu, že Státní bezpečnost měla o všech protirežimních akcích ty nejmenší podrobnosti.

Když se členové Charty 77 sešli v srpnu 1989 na náměstí Lidových milicí k protestu proti obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy, už tam na ně čekali příslušníci Bezpečnosti a zatýkali.

Den zlomu

Jenže později přišel 17. listopad spojený s událostmi na Národní třídě v Praze, a pohyb ve společnosti již nešel zastavit.

Do Ostravy se události přelily nenápadně: herci divadla J. Myrona diskutovali v neděli 19. listopadu, zda z protestu proti zásahu Bezpečnosti na Národní třídě v Praze hrát, či nikoliv. Nakonec ale přečetli jen výzvu pražských divadel a DAMU k vyhlášení generální stávky a informovali o tom, že v Praze vzniklo Občanské fórum. Ale od rána se tvořily na náměstí Lidových milicí hloučky diskutujících studentů.

První veřejná demonstrace proti režimu se v Ostravě konala 20. listopadu, byli tam stávkující herci a studenti, zpívala se státní hymna a studentské Gaudeamus igitur.

O den později se shromáždily před Vysokou školou báňskou v Porubě dva tisíce studentů, včetně některých profesorů, a požadovali připojení k týdenní stávce.

V bytě Dolores Šavrdové se sešli signatáři Charty 77, kteří konstatovali, že mluvčí Tomáš Hradílek je nezvěstný. Ve skutečnosti byl v Přerově na nádraží zatčen a odvezen do Opavy. V cele skončil i další chartista Karel Biňovec. Ironií je, že členové Charty 77 jednali s herci ostravských divadel, přičemž úlohu moderátora měl Jaromír Glac.

Chceme svobodu

Vedoucí tajemník KV KSČ v Ostravě Václav Václavík dal v deníku Nová svoboda nepokrytě najevo, že proti demonstrantům zasáhne armáda. Jenže 25. listopadu se na náměstí Lidových milicí sešlo přes deset tisíc občanů.

Mluvili herci, studenti i zástupci jednotlivých podniků. Žádali svobodu a konec vlády jedné strany. Vystoupit chtěl i vedoucí tajemník městského výboru KSČ v Ostravě Petr Peterek a primátor města Bedřich Lipina. Byli vypískáni.

V pondělí 27. listopadu se konala generální stávka. Na náměstí Lidových milicí v Ostravě se sešlo přes dvacet tisíc osob, tedy více než při vyhlášení Československé republiky v roce 1918. Režim byl na kolenou, Kinclovi lidé z StB byli bezmocní.

Antidemonstrace

Generální stávka zlomila odpor komunistů všude v republice kromě Ostravy.

Ve středu 29. listopadu zorganizoval městský výbor KSČ v Ostravě protidemonstrace. Ráno se konala schůze stranických funkcionářů v hale Tatran (dnes hala Bonver), kde se provolávala sláva novému tajemníkovi ÚV KSČ Karlu Urbánkovi. Večer se na náměstí konala rudá demonstrace, které se zúčastnilo osm tisíc osob členů a funkcionářů KSČ a také milicionářů. Skandovali, až se třásla okna: Ať žije KSČ! Pryč s Havlem, sláva Urbánkovi!

Najednou se v bočních ulicích objevily neumělé transparenty reagující na čerstvou zprávu z rozhlasu: Změna ústavy, zrušena vedoucí úloha KSČ! A volání: „Bolševici na krajzák!" Tedy do vězení. Došlo i k osobním potyčkám.

Byl to paradox, ostravští komunisté se vzepjali k nejvyššímu výkonu právě ve chvíli, kdy ztratili moc.

V té době byla na Černé louce otevřena kancelář Občanského fóra, kde už o politickém směřování republiky rozhodovali noví lidé. Již 5. prosince vydalo počítačové centrum ve VŠB v Ostravě, které se plně dalo do služeb koordinačního centra Občanského fóra, zprávu, že OF má v kraji již třicet tisíc stoupenců.

Krajský výbor KSČ se rozpadl, činnost StB se zaměřila na horečnaté skartování spisů. Už 13. prosince se sešli poslanci městského národního výboru, členové rady složili své funkce a na jejich místa byli zvoleni lidé z občanských iniciativ, zejména OF. Novým primátorem se stal Ing. Lubomír Vejr, CsC.