Nikdy nevyšly vzpomínky někdejších šéfů a členů této instituce. Před Vánocemi 1989 se oddělené skupiny ostravských příslušníků StB konspirativně scházely, aby se ujistily, že režim sice končí, ale stát nemůže bez civilních a vojenských zpravodajských služeb fungovat.

StB v Ostravě

V Ostravě pracovaly na správě StB přes dvě stovky zaměstnanců, třicet jich bylo vedeno v technickém odboru, který například zabezpečoval odposlechy. Příslušníků, kteří se zabývali čistě operativou, bylo přes sto. Když v říjnu 1988 odešel z Ostravy na post ministra vnitra šéf krajské správy SNB František Kincl, vzal s sebou deset nejschopnějších ostravských příslušníků StB. Náčelníkem správy StB v Ostravě se stal Miroslav Náglík, absolvent vysoké školy KGB v Moskvě, expert školený na boj proti vnitřnímu nepříteli. Šéfem organizačního a analytického odboru byl Petr Žurek, vysokoškolák, který platil za experta i v oblasti počítačové techniky. V jeho oddělení se už tehdy specializovali lidé na využití počítačové techniky v práci StB.

Boj proti nepříteli

Správa StB v Ostravě se rozdělovala na tři oddělení. První se zabývalo bojem proti vnějšímu nepříteli, tedy proti špionům a cizím státním příslušníkům. Druhé oddělení bylo nejpočetnější a mělo na starosti boj proti vnitřnímu nepříteli, tedy odpůrcům režimu a disidentům. Těch posledních bylo v Ostravě asi dvacet. Třetí oddělení se zabývalo ochranou ekonomické oblasti. Přitom musíme uvážit, že řadoví příslušníci StB většinou začínali jako příslušníci SNB a možnost postupu do některého z oddělení StB brali jako povýšení. Měli na starosti jednotlivé úseky práce StB a například s disidenty nepřišli vůbec do styku. Když byli po roce 1990 propuštěni, cítili to jako velkou křivdu, zvláště když někteří jejich významnější kolegové propuštěni nebyli, a po svém odchodu dostali vysoké výslužné, zatímco oni nedostali nic.

Propracovaný systém

Když komunistický režim padl a prezidentem se stal Václav Havel, vypadalo to skutečně tak, že ostravští estébáci zůstanou bez práce. Jenže i noví ministři vnitra se jich zbavovali velmi neochotně. Ti méně zdatní se většinou uchytili v soukromých bezpečnostních agenturách, specialisty ale využívala policie oklikou přes různé firmy a agentury. Avšak jen v České republice a v Německu byli členové StB nebo Stasi propouštěni ze státních služeb. V jiných postkomunistických státech zůstali. Někdejší šéf StB Alojz Lorenc odešel na Slovensko a nikdy nebyl stíhán. Naopak jeho znalosti a zkušenosti byly stále ceněny, spolupracoval třeba s nadnárodní investiční společností Penta. Někdejší náčelník krajské správy SNB v Ostravě a pozdější federální ministr vnitra František Kincl si odseděl tři roky za zneužití pravomoci.

Pravda ovšem je, že zpravodajství je dnes zejména technicky někde zcela jinde, vždyť například Spojené státy sledují denně několik desítek milionů telefonických hovorů a internetových mejlů. Včetně naší republiky. Sleduje se všechno, od politiků, vědeckých ústavů, až po záležitosti vývoje v oblasti vojenství či bezpečnosti, sledují se radikální politické skupiny a zločinci. Totéž zcela jistě dělají Rusové nebo třeba Číňané. U nás se budovala zpravodajská síť od začátku, moc schopná nebyla a není, o čemž svědčí obrovská korupce a mafiánské prorůstání zločinnosti do státní správy.

Oblast dlouhodobé činnosti StB v Ostravě však stále ještě čeká na opravdu historické objektivní zhodnocení.