Nebýt štěstí a náhody, mohl tento příběh zůstat navěky zapomenut a neznámý. Když členové Leteckého muzea v Suchdole nad Odrou pátrali v okolí Oldřišova po bombardéru americké výroby A-20 Boston, který využívali Rusové a měl zde být sestřelen v dubnu roku 1945, narazili v zemi na nečekaný unikát. Tím byl americký stíhací letoun P-51 Mustang. „Je neuvěřitelné, jak snadno se stane ze sváteční akce akce mimořádná, protože ještě nikdy se nám nepodařilo začít kopat bombardér a po pár hodinách už pro změnu kopat stíhačku," komentoval s nadsázkou Zdeněk Strnadel z Klubu přátel Suchdolu nad Odrou sekce vojenské historie. Kde se zde ale Mustang vzal? A jak skončil jeho pilot?

Pamětník: Byl to usměvavý černoch

Snímek pochází z roku 1944 a zleva zde pózují Hugh J. White, Charles A. Hill, Lincoln T. Hudson a Carl F. Ellis. V pozadí je vidět letoun AT-6 Texan. Foto:

Všichni zúčastnění se pustili do pátrání, do něhož se zapojili i zámořští sympatizanti. Nalezené zbytky červeného plátna z ocasních ploch letounu totiž naznačovaly, že by se mohlo jednat o stíhačku z Red Tails, tedy legendární jednotky tvořené výhradně černošskými piloty.

Výzkumníkům ze Suchdolu se povedlo dohledat i svědectví pamětníků, která to potvrdila. „Byl to mladý, kudrnatý, usměvavý černoch…" vzpomínal na pilota letounu kupříkladu Oldřišovan Hubert Ignác. Podrobným průzkumem výrobních čísel nalezených kulometů stíhačky, dalších fragmentů a historických dokumentů se povedlo odkrýt takřka celý příběh. Vraťme se tedy nyní o devětašedesát let do minulosti.

Píše se 23.březen roku 1945. Takzvaná Bitva o benzín byla v plném proudu. Primárním cílem 15. letecké armády spojenců byly rafinérie v Ruhlandu/Schwarzheide. Desítky bombardérů kryly přes dvě stovky stíhaček Mustang vzlétajících z italského Ramitelli. Jedním z jejich pilotů byl tehdy čerstvě devětadvacetiletý černoch Lincoln T. Hudson. Právě on a jeho stroj skončili v Oldřišově. Vedoucí příslušného roje Gordon M. Rapide napsal do zprávy o Hudsonovi toto: „Asi v 11.30 hodin se oddělil od perutě se záměrem vrátit se na základnu. Hlásil, že ztrácí tlak oleje, tak jsem se oddělil rovněž, abych ho doprovázel. Zůstal jsem s ním asi hodinu a půl, během tohoto času odhodil kryt kabiny a viděl jsem, že olej pokryl jeho kokpit. Doporučoval jsem mu skákat padákem, ale on chtěl zůstat v mašině…"

Závada na stroji a nedostatek oleje nedovoloval Hudsonovi přeletět Alpy. Proto se odhodlal letět směrem k ruským liniím. Kolem jedné odpoledne ho severovýchodně od Vídně a jižně od Břeclavi opustil Rapier a od té chvíle o něm nebyly žádné zprávy a později byl prohlášen za nezvěstného. Podle všeho se mu nakonec motor zadřel a on byl svou dvacátou misi v pořadí nucen ukončit skokem s padákem nad Oldřišovem asi dvacet kilometrů od frontové linie. Jeho letoun přezdívaný Marcia Dear dopadl nedaleko. Sám Lincoln byl zajat Němci a převezen nejprve na komandaturu do Opavy a posléze pravděpodobně do výslechového centra Luftwaffe ve Frýdku. Odtud byl následně transportován do zajateckého tábora Stalag VII A v Moosburgu v Dolním Bavorsku. O jeho příchodu sem hovoří i vzpomínka jiného zde zajatého pilota Haralda H. Browna: „Za několik dní přišel Lincoln Hudson. Byl strašně potlučený, skoro jsem ho nepoznal. Při transportu do zajetí ho dva strážní nechali napospas rozlíceným civilistům. Zachránilo ho, že předstíral svoji smrt." Tábor byl osvobozen 28. dubna téhož roku čtrnáctou obrněnou divizí Pattonovy 3. armády. Lincoln Hudson byl tedy zajatcem dohromady šestatřicet dní. Po návratu domů vystudoval Chicagskou univerzitu a byl zaměstnán jako reklamní prodejce u Johnson Publishing Co., což byl vydavatel magazínů Ebony a Jet. Tam pracoval až do roku 1985. Za tři roky pak umírá ve věku dvaasedmdesáti let.