Jestli má kniha v něčem kouzlo, pak hlavně a především v tom, že vám otevře oči a naučí vás vidět věci, které jste předtím přehlédli. A budete se divit, kolik jich je.

Tomáš Skalík důkladně prozkoumal území Opavy a našel mnohé skvosty mezi sochami. Pokud to šlo, určil jejich stáří, materiál, z něhož byly vyrobeny, autora a také jejich historii. Publikace obsahuje i spoustu zajímavých fotografií, medailonky jednotlivých autorů anebo mapy s přesnou lokací soch. Kdybyste se chtěli vydat na místo a nevěděli, kde se dané dílo nachází, kniha obsahuje i souřadnice pro GPS. Autor na knize pracoval přibližně rok.

.„Kdybych se mohl věnovat čistě jen psaní, klidně by se to dalo sfouknout za dva nebo tři měsíce. Tvorba této publikace mi zabrala skoro všechen volný čas," poznamenal právě Tomáš Skalík (na fotografii se svou nejnovější knihou Opavské sochy II. a synem Mikuláškem.).

Třebaže uznávaný opavský restaurátor na knize strávil přibližně rok, měl určitou výhodu v tom, že informace o jednotlivých dílech nemusel pracně shánět. Jeho bakalářská práce, jež se soustředila na sochařství v Opavě mezi lety 1800 až 2000, se stala výborným odrazovým můstkem pro nejnovější publikaci.

„Všechny sochy v mé knize jsou seřazeny chronologicky. Opavu jsem kvůli bakalářce procházel před více než deseti lety. Nyní jsem samozřejmě všechno prošel znovu. Některé sochy byly v původním stavu, jiné třeba už na některých místech nebyly vůbec," pokračoval.

Sotva Tomáš Skalík jednu knihu dokončil, pouští se do další. Jeho série týkající se opavských soch má v budoucnu mít celkově čtyři díly. V tom příštím blíže zaostří na hřbitovy na území slezské metropole. Autor je podle svých slov na samém počátku knihy a už nyní ví, na co se bude soustředit čtvrtá kniha: „Půjde o zaniklé sochy. Na opavském území jich bylo poměrně dost. Zmíním například sochu Klementa Gottwalda nebo Friedricha Schillera," uvedl dále.

Naše redakce společně s Tomášem Skalíkem vybrala několik sochařských realizací z opavských předměstí, které nejsou zas až tak známé, a zkusila je trochu představit.

Jediný kříž z pískovce

.

Kříž v jaktařské ulici Přemyslovců je typickým příkladem toho, jak Skalíkova kniha pomáhá Opavanům zvětšit rozhled po okolí. Po cestě vedoucí směrem Stěbořice jel snad každý. Pokud ovšem nejste místní, patrně jste si před výjezdem z Opavy po pravé straně nevšimli dvou jehličnanů, mezi nimiž se nachází kříž vyrobený v roce 1885.

Tomáš Skalík ho podrobil pečlivé analýze, z níž vyvodil zajímavé závěry. „Byl zhotoven z pískovce. Žádný jiný kříž z tohoto materiálu na opavském území nenajdete. Nabízí se otázka, proč tomu tak je. Zda všechny ostatní byly vyměněny za mramorové, na tento se zapomnělo, anebo autor, jenž je mimochodem neznámý, uměl pracovat pouze s pískovcem," zamyslel se autor knihy Opavské sochy II.

Boží muka na kraji Kylešovic

.

Ulice Na Dolní hrázi v opavských Kylešovicích nabízí další skvost. Jedná se o boží muka. Mimochodem, díky tomu, že mají sloupkový charakter, jsou v Opavě jediná svého druhu. Musela vzniknout během první čtvrtiny dvacátého století. Autora sice neznáme, zato je však znám materiál, z něhož boží muka vytvořil. Jde o tzv. teraco, které se skládá z kamenných drtí různých barev. Na začátku minulého století byl tento materiál v našich končinách velmi používaný.

„Lidé, kteří nebydlí na onom konci Kylešovic, o těchto božích mukách pravděpodobně nevědí. Místní však podle mého o jejich existenci vědí a stále sem chodí uctívat svaté. Prostor okolo je vysekán a někdy se zde můžete setkat i s položenou kyticí nebo zapálenou svíčkou," přibližoval Tomáš Skalík.

Svatý Jiří ve vile u Těšínské ulice

.

Když procházíte ulicí U Panského Dvora směrem k Těšínské ulici, na konci ulice zbystřete zrak. Na fasádě bočního průčelí poslední vily po levé straně si můžete povšimnout reliéfu s motivem svatého Jiří. Jde o nahou postavu jezdce na vzepjatém koni. Kopím je zároveň probodáván chřtán draka. Nad reliéfem je zabudována plechová stříška.

Vila byla postavena v roce 1931 firmou stavitelů Gustava Purdeho a Karla Wernera. Autor samotného reliéfu je i v tomto případě neznámý. „Drátěný plot zahrady nahradila kamenná zeď, takže reliéf je o něco hůř vidět. Motivy svatého Jiří zabudované přímo do fasády domu nejsou vůbec obvyklou záležitostí," uvedl známý opavský restaurátor.

Sousoší rodina v Kateřinkách

Sousoší Rodina před Základní školou Edvarda Beneše stojí od roku 1978.

Na trávníku před Základní školou Edvarda Beneše ve východní části Kateřinek se nachází vydlážděná plocha, na níž je umístěno sousoší s názvem Rodina. Historii tohoto díla, které mají na svědomí sochaři Sylva Lacinová a Josef Stárek společně s architektem Miroslavem Selingerem, známe naprosto přesně. Vzniklo během roku 1978 a je vytvořeno z vápence.

Lacinová v průběhu svého uměleckého života vytvořila spoustu soch. Rodinu lze považovat za jedno z jejích typických děl. Jedná se o postavu ženy a muže, kteří přidržují své dítě. V současnosti sousoší vypadá poměrně zašle, podle Tomáše Skalíka by ale stačilo několik úprav a zase by chytilo zašlý šmrnc: „Rodina je z kvalitního materiálu. Je potřeba provést zejména vyčištění, které by nebylo tak náročné, a vyspravení dlažby pod sousoším."

Zapomenutá socha u porodnice

.

Na tohle se stoprocentně zajděte podívat. V parku bývalé nemocnice, hned vedle domu, kde se nacházely koleje pro studenty, stojí socha s názvem Strom. Jde o plastiku na kruhovém podstavci. Materiálem je glazovaná keramika. Na povrchu si můžete všimnout aplikací, které mají znázorňovat listy a květy. Vrchol sochy, kde patrně byla koruna, je poškozen.

Zatímco v knize Tomáš Skalík jen odhaduje skutečný věk díla, před nedávnem se mu ozval čtenář, který původ Stromu osvětlil: „Podařilo se mi zjistit, že socha byla vytvořena v roce 1974. Jejím autorem je Jiří Váp ze Zlína. Náklady vyšly na 15 tisíc korun."

Reliéf v Kylešovské ulici

.

Reliéf na domě v Kylešovské ulici, kde bydlí malíř, grafi k, sochař a básník Jindřich Matyášek, slouží jako odkaz dalším generacím. Vznikl totiž teprve před osmi lety a jeho hodnota bude vyšší až s přibývajícím časem. Autor tohoto díla v domě vyrůstal odmala a po dohodě s ostatními obyvateli do fasády vložil reliéf zdánlivě vypadající jako něco neurčitého. Kolemjdoucí si jej však pravděpodobně spojí s lidskými postavami.

„Dílo je vytvořeno jako nebarevné a je osazeno na jihovýchodní straně domu, takže po většinu dne je kresba reliéfu jemná a nenápadná. S postupujícím časem však plasticita hrou slunečního světla a stínu vystupuje a dává plně zaznít prostoru a struktuře," poznamenal Tomáš Skalík.

Petr Dušek