Paní Boja, důchodkyně z paneláku v jihočeském Písku, před lety uklouzla. Brzy po nešťastném pádu skončila v nemocnici, kde jí operovali páteř a kyčelní kloub.

Po dlouhých měsících doléčení nastala otázka, co bude dál? Zažádat o pobyt v pečovatelském domě? Protože sama ani nevstala z postele, mnozí ji v nápadu podporovali. Nemocniční sociální pracovnice však paní Boje navrhla jiné řešení - doporučila jí pečovatelskou službu písecké Charity. Tedy péči v domácím prostředí. A to i přes to, že paní Boja většinu dne proležela a o dvou berlích stěží došla na toaletu.

Oblastní charita Písek má podobných klientů povícero - na padesát osob v Písku a blízkých obcích, přičemž na každou pečovatelku připadá denně šest až sedm návštěv u nemocných.

„Snažíme se, jak to jen jde, udržet pacienty doma," popisuje účel služby Dana Vejšická, ředitelka Oblastní charity Písek. A tak začala jedna ze zdravotních sestřiček docházet i k paní Boje a se zprvu nepohyblivou klientkou trpělivě prováděla rehabilitační cviky podle předpisu lékaře.

„Začátky byly velmi tvrdé," vzpomíná paní Boja, ale nevzdala to a nelituje! Dnes, po pěti letech nácviku, opět opatrně chodí a dokonce zvládne i menší nákup. Obědy jí vozí pečovatelská služba, která pomáhá také s úklidem. Sestřička Bohunka zase s koupáním a s rehabilitačním cvičením.

Ruce, nohy, oči 

„Smysl a význam terénní pečovatelské služby spočívá v tom, aby člověk mohl i po částečné ztrátě soběstačnosti žít a dožít ve svém domácím prostředí a jeho život se podobal tomu, který vedl dosud," vysvětluje Iva Kuchyňková, sociální pracovnice a koordinátorka pro sociální oblast Charity ČR. Služba je určena osobám se zdravotním postižením, seniorům a všem těm, kteří si nedokáží zajistit pomoc sami či prostřednictvím jiné osoby ve svém přirozeném sociálním prostředí.

„Pečovatelky jsou vlastně ruce, nohy, hlava, oči toho člověka. Nesmí však úkony, které klienti dosud zvládnou, dělat za ně. Tím by jim ublížili, nechtěně by způsobili ztrátu samostatnosti," dodává Iva Kuchyňková, která v české Charitě dbá o zachovávání platných standardů kvality poskytovaných sociálních služeb a dodržování zákonných povinností. Terénních pečovatelských služeb dnes Charita ČR provozuje přes 150 a ošetřovatelských 85 na celém území ČR. Podobné služby ale provozují také další organizace.

Zdislávky průkopnice

Málo se dnes ví, že Charita stála přímo u zrodu domácí péče u nás. Původně šlo o experiment financovaný počátkem devadesátých let z prostředků ministerstva zdravotnictví. Tzv. Charitní ošetřovatelská služba se stala přímou pokračovatelkou zdravotní a ošetřovatelské služby v rodinách, která od 30. let do převratu v roce 1948 patřila k nejvýraznějším sociálním službám Charity a v časech po sametové revoluci se stala iniciátorem domácí péče v celé republice.

Na první sestry, absolventky pražského Kurzu blahoslavené Zdislavy, dodnes vzpomíná Anna Srbová z Plzně: „Sestry, přezdívané ‚Zdislávky', dělaly úplně všechno - píchaly inzulín i nosily lidem uhlí." Později ovšem přišlo nutné rozdělení na zdravotnické a sociální služby - tedy na ošetřovatelky a pečovatelky.

V souladu s pořekadlem „Když nejde Mohamed k hoře, musí jít hora k Mohamedovi," se vydali sociální a zdravotní pracovníci klientům naproti. Proto dnes Charita provozuje na mnoha místech i další terénní služby a to pro psychiatricky, mentálně, tělesně nemocné (sociální rehabilitace, asistenční služba), pro rodiny s dětmi, pro mladé lidi (sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, terénní programy a nízkoprahová zařízení), pro lidi ve složité situaci (poradenské služby), pro drogově závislé (kontaktní služby), či pro lidi bez domova (krizová pomoc).

Náročné zaměstnání

Vzhledem k velkému pracovnímu nasazení terénních ošetřovatelek či pečovatelek a narůstajícímu počtu klientů z důvodu prodlužujícího se lidského věku jde o velmi náročné povolání. „Sílí tlak, aby domácí služby byly v provozu od rána do večera, od pondělí do neděle," představuje současné trendy zmíněná charitní koordinátorka Iva Kuchyňková.

Navzdory potřebnosti těchto služeb však nejsou jejich pracovníci příliš doceněni. Rozvoj neziskových organizací pracujících v sociální sféře brzdí trvalá nejistota v oblasti dotací, ale také nízké mzdy. „Mnozí kvalitní zaměstnanci proto odcházejí do jiného sektoru. Jejich odchodem tratí celá společnost, protože svoji práci pro druhé vykonávají s velkým osobním nasazením a profesionalitou," bije na poplach ředitel Charity ČR Lukáš Curylo a apeluje na politické představitele, aby se řešením situace intenzivně zabývali.

Jan Oulík
s přispěním Věrky Michalicové

K TÉMATU

Návštěva dvakrát denněPaní Anežka žije na Ostravsku v rodinném domku s rodinou svého syna. Před lety se u ní začaly projevovat podivné příznaky. Zprvu jen trochu zapomínala a občas popletla dny a jména. Rodina spojila síly a několik let péči o babičku docela slušně zvládali.

Když už si ale Anežka sama nedokázala ohřát připravený oběd, začala být situace vážná. Syn a snacha povolali na pomoc terénní pečovatelskou službu místní Charity, aby domluvili vhodný postup péče o osobu s postupující Alzheimerovou chorobou.

V době, kdy všichni z rodiny pracují, dochází za paní Anežkou dvakrát denně pečovatelka. Pomůže jí se najíst, projdou se spolu po dvorku, popovídají si a hlavně dohlédne, zda je vše v pořádku. S rodinou si pečovatelka dopisuje prostřednictvím sešitu, kam si vzájemně sdělují vše potřebné. Díky spolupráci s pečovatelkou rodina péči zvládá i nyní, kdy již na pomoci druhých paní Anežka zcela závisí. (kst)