Kdo si dnes vzpomene na sochy vojáka a dělníka na Zámeckém náměstí v Bruntále, které měly nahradit strženou sochu Josefa II.? Nebo na Mariánský sloup a Památník válečníků před farním kostelem na sousedním náměstí Jana Žižky?

Nestojí už ani památník obětem první světové války v Bretnově, místní části Široké Nivy. Mnohé sochy a drobné památky vzaly za své při změně režimu nebo po druhé světové válce při osidlování pohraničí po odsunu německého obyvatelstva.

Na náměstí Míru v Bruntále po vzniku první republiky shodili pamětní desku císaře Josefa II., který zde v jednom domě přespal. Ani kaple sv. Michaela na stejnojmenném náměstíčku v Bruntálu už není ozdobena historickými reliéfy, které jsou nyní ukryty v zámecké zahradě.

V bruntálských sídlištích stojí ještě několik skulptur, které vznikly za bývalého režimu v rámci komplexní bytové výstavby. U těchto skulptur ale zase není znám autor, jak to alespoň tvrdí bruntálský kronikář a historik Josef Cepek.

Staré sochy se z Bruntálu vytrácejí

.

Na nově vzniklém náměstíčku Sv. Michaela stojí socha ruky probodnuté trnem. Původně byla nad rukou i růže, kterou ale zlomili vandalové a od té doby se nad rukou neobjevila.

Kolik bylo a je v Bruntále soch a pamětních desek? Byly jich desítky a dnes jich je rozseto po bruntálských ulicích a sídlištích jen pár. Pamatujete si všechny, co se kdy ve městě objevily? Dnes přinášíme výčet některých z nich. V Bruntále je rozmístěno několik, vesměs novodobých soch.

Pokud nepočítáme historické sochy na náměstí Míru a v okolí zámku, tak mezi novodobá díla patří například kovová ruka s trnem v dlani neznámého autora, jež vznikla v devadesátých letech minulého století v Ruské ulici. Trn v ruce sice zůstal, ale někdo jen pár dnů po její instalaci vyrval z dlaně růži, která rostla k nebi. Mělo jít o památník obětem komunistického režimu.

Autor sochy není znám, podobně jako u sochy, zobrazující malou holčičku v běhu, která stála v Dělnické ulici. I ona zmizela po roce 1989 z plochy před mateřskou školou neznámo kam. A mizely i další sochy a plakety.

Pamětní kámen z Brožíkovy ulice, Rákosí z Jesenické ulice či náhrobníky Řádu německých rytířů, instalované na kapli sv. Michaela. Po rekonstrukci kaple z roku 2010 skončily náhrobníky v prostorách bruntálského zámku. Zmizely veškeré sochy, které připomínaly oběti první i druhé světové války, jelikož šlo většinou o německé starousedlíky, kteří bojovali v řadách rakouskouherské armády nebo za druhé světové války v německém Wehrmachtu.

Zůstaly sochy pozdější, třeba milenecké sousoší v městském parku architekta Konráda Babraje, rozkvétající květina na sídlišti Květná, nebo sedící žena na náměstí 1. máje. Tyto sochy však již vznikly v novodobější historii. „Podobné skulptury vznikaly v rámci komplexní panelové výstavby Bruntálu ve druhé polovině dvacátého století. Snahou tehdejších architektů byla estetizace, zlidštění sídlišť a jejich panelových staveb," řekl bruntálský kronikář a historik Josef Cepek.

U většiny takových soch nejsou známi jejich autoři. Klub Za starý Bruntál už před lety navrhoval bruntálské radnici, aby díla těchto novějších soch byla opatřena informační cedulkou s názvem díla a jménem autora. A dokonce dodala seznam těchto soch a další podrobnosti. Dodnes se to nestalo.

Mariánský sloup odstranili

.

Památník válečníků z roku 1678, který stával u farního kostela na Žižkově náměstí v Bruntále. Kam se poděl, to nikdo neví. Místo před kostelem je dodnes prázdné.

V roce 1678 daroval městu Bruntál místodržící Řádu německých rytířů von Zocha Mariánský sloup. Sloup stával u farního kostela na Žižkově náměstí. Sloup jen o desítky metrů posunuli a postavili Pomník válečníků. Kde ten skončil, to nikdo neví. Socha Panny Marie na Žižkově náměstí v Bruntále musela ustoupit Pomníku válečníků, obětem první světové války.

Události kolem výstavby a instalace pomníku popisuje kronikář Kubin v Pamětní knize města Bruntálu z let 1921 až 1923. „Napřed byly provedeny peněžní sbírky ve velkém stylu, které sice poskytly výsledek 76 tisíc korun, ale zůstaly daleko za očekáváním," konstatoval kronikář Kubin. „Bohaté kruhy se s málo slavnými výjimkami ukázaly velmi úzkoprsé, což je tím pokáranější, když již zapomněly, že roku 1915 stáli Rusové před Krakovem a určitě by přišli i do Bruntálu, kdyby naši udatní válečníci neobětovali krev a život a nepostavili se nepříteli," napsal Kubin.

„Město by se v případě příchodu Rusů za první světové války proměnilo v hromadu trosek. Stavbě památky posloužily též výnosy z divadelních představení a odpoledních zábav." Součástí příprav ke zřízení památníku bylo vykopání těl v Bruntále zemřelých vojáků. „Těch, kteří byli roztroušeně pohřbeni na městském hřbitově," řekl bruntálský kronikář a historik Josef Cepek.

Vojáky pohřbili po exhumaci do společného hrobu na starém hřbitově. Nad hrobem postavili památník z razovského pískovce. Do hrobu po roce 1945 přidali i několik obětí druhé světové války z května a června roku 1945. Na samotný Pomník válečníků instalovali pět tabulí ze saubsdorfského mramoru, tedy mramoru ze Supíkovic na Jesenicku, se jmény 305 padlých, zemřelých a také pohřešovaných bruntálských bojovníků.

„K soutěži na provedení památníku byli pozváni domácí a zahraniční umělci. Sochař Josef Obeth z Groß Krosee neboli Velké Kraše, architekt Schweighofer z Hradce i Engelbert Kaps ze Saubsdorfu neboli Supíkovic," uvedl Josef Cepek.

První cenu za sádrový model vyhrál sice Josef Obeth, ale město si vybralo pro realizaci přece jen Kapsův návrh, protože se ke kostelu lépe stylově hodil. „Celkové náklady včetně úprav okolí vyšly na 130 tisíc korun," dodal Cepek.

Vysvěcení se konalo 23. září 1923, tedy přesně před devadesáti lety. Starosta doktor Franz Heinz převzal týž den památník pod ochranu města. Ale ouha. Památník byl nakonec na základě usnesení rady Místního národního výboru Bruntál ze 14. listopadu 1945 odstraněn a jako památka uložen na zámku. Další osudy památníku nejsou známy, jen to, že se na zámku již nenalézá.

Seznam soch v Bruntále

Seznam soch v Bruntále z novější doby, které Klub Za starý Bruntál navrhoval radnici opatřit informační cedulkou s názvem díla a jménem autora. Dodnes se nestalo.

> Sedící žena před restaurací Jesenka (nám. 1. máje). Socha na soklu 120 x 120 x 25 cm. Instalováno v roce 1970, Autor neznámý.
> Památník Sbratření v přední části parku na místě bývalého hřbitova v Ruské ulici. Autor V. Brázdil, instalace v r. 1975. Sousoší s pískovce na soklu 120 x 120 cm.

> Rákosí v ulici Jesenické, před nákupním centrem Horal. Objekt je vytesán z jemného bílého pískovce, výška cca 2500 mm. Instalace asi v r. 1970, autor neznámý.
> Kašna se zvonky na okraji areálu 3. ZŠ směrem k bývalé Lesance. Kašna je kamenná. Uprostřed kvádr zakončený nízkou trojúhelníkovou deskou. Z ní vyrůstají dva bronzové květy zvonků (Campanula), opatřené symbolicky srdcem. Zbudováno v r. 1987 spolu s 3. ZŠ. Autor není znám.

> Pieta na rohu ulic Jesenická a Ruská před kinem. Kovová ruka s růží zde byla instalována v roce 1992. Již po několika dnech od instalace neznámý vandal růži z dlaně vytrhl a nepodařilo se jí najít. Umělec již neopakoval růži a poslal nám tři trny.
> Brána života před Domovem důchodců v Okružní ulici. Instalováno v roce 1992. Autoři Ing. arch. Štefka, Žlábek, Adámek. Dílo vzbudilo nevoli a kritika nechápající veřejnosti nenechala dílo dokončit. Kovový, červeně natřený artefakt měl být porosten popínavou rostlinou.

> Milenci, socha u zrušené kašny v přední části parku. Není znám autor ani rok instalace. Obecně se traduje, že autor byl významný umělec.
> Žena – socha před restaurací Žabák. Název, autor a rok instalace nezjištěno.

Další bruntálské sochy a plakety:

název díla místo existuje ještě?
Sloup se sousoším Nejsvětější Trojice náměstí Míru ano
Poloreliéf Páter Matias Hartig Dukelská ulice ne
Pamětní deska padlým hasičům Partyzánská ulice ne
Hudební altánek Anton park městský park ne
Plastiky a sochy bruntálský zámek ano
Socha Panny Marie Immaculaty Žižkovo náměstí ano
Socha sv. Jana Nepomuckého Nádražní ulice ano
Pamětní deska Dr. Karlu Schrammelovi Školní ulice ano
Pamětní deska na rodném domě Terezy Kronesové náměstí Míru ano
Pamětní deska osvoboditelům z roku 1945 náměstí Míru ano
Náhrobní pomník Řádu německých rytířů Brožíkova ulice ano
Klüppelův sloup Česká ulice ano
Památník vojákům Rudé armády Ruská ulice ano

Josefa II. nahradil voják a dělník

.

Na Malém, dnešním Zámeckém náměstí v Bruntále stávala do roku 1922 socha Josefa II., než ji strhli čeští vlastenci. Členové německého tělovýchovného spolku Turner ji neuhlídali.

V parčíku na Zámeckém náměstí v Bruntále, před druhou světovou válkou Malém náměstí, stávala socha na počest syna Marie Terezie Josefa II. Tu poté nahradily sochy vojáka a dělníka, věnované městu Posádkovým velitelstvím Bruntál. Po roce 1918 se vznikem Československa začali do Bruntálu proudit čeští obyvatelé. Především to byli vojáci a státní zaměstnanci, kteří doplnili původní německy mluvící obyvatelstvo.

Čeští vlastenci jako odvetu za zmařené divadelní představení z 27. října 1922 a v nenávisti ke všemu německy mluvícímu o den později strhli sochu císaře Josefa II., stojící na Zámeckém náměstí v Bruntále. Ničiteli měli být podle historických dokladů čeští vojáci. Alespoň to tvrdili členové tělovýchovného spolku německých Turnerů a též bruntálský policejní komisař Weinelt, který viděl, jak od padající sochy vojáci prchají.

Vojáky komisař pronásledoval do sousední uličky, dokonce se i střílelo. Do pronásledování se přidali další Němci. „Otázku, kdo první počal střílet, nebylo možno rozřešit a i v budoucnu bude těžko ji objasnit," psalo se 31. října 1922 v hlášení zaslaném Zemskému vojenskému velitelství v Brně. V roce 1938 sochu Josefa II. v Bruntále Němci obnovili, Češi ji v roce 1945 po skončení války opětovně strhli. Ještě v roce 1957 byla uschována v prostorách bruntálského zámku.

Zámecké náměstí bylo bez sochy do 10. června 1951, kdy ve snaze o prohloubení vzájemných vztahů s bruntálským obyvatelstvem vztyčilo sochy vojáka a dělníka Posádkové velitelství Bruntál. „Byly vytvořeny příslušníky naší armády jako symbol nerozlučné jednoty pracujícího lidu s armádou, jako symbol lidovosti naší lidově demokratické armády," napsal Místnímu národnímu výboru v Bruntále v průvodním dopise velitel posádky.

V dopise dále stojí, že jsou sochy důkazem velké změny, kterou v poválečné době československá armáda prodělala. „Nejsou dávno doby, kdy dělníci a vojáci stáli proti sobě plni nenávisti, kdy dělníci hleděli do ústí na ně namířených hlavní," je psáno velmi úhledným písmem.

„Vojáci z města odešli po pětapadesátém roce a s nimi zmizely z Bruntálu i sochy dělníka a vojáka. Zda si je armáda odvezla nebo co se s nimi stalo, není známo. Žádné dokumenty se v archivu k této záležitosti nepodařilo zjistit," řekl bruntálský kronikář Josef Cepek.

Desku odstranila politika

.

V budově na náměstí Míru v Bruntále, kterou znají místní jako pekárnu, odhalili za Rakouska-Uherska v roce 1908 pamětní desku císaře Josefa II. Měla připomínat císařův pobyt v Bruntále a dům, ve kterém během své návštěvy města přespal. Čeští vlastenci za první republiky pamětní desku jako připomínku Rakouska-Uherska strhli a zničili.

Na budově na náměstí Míru v Bruntále, kterou dnes znají místní jako pekárnu Jantar, odhalili za Rakouska- Uherska pamětní desku císaře Josefa II. Měla připomínat císařův pobyt v Bruntále a dům, ve kterém během své návštěvy města přespal. Pamětní deska Josefa II. z roku 1908 nevydržela na budově dnešní pekárny v domě číslo popisné 141.

Čeští vlastenci ji jako připomínku Rakouska-Uherska strhli a zničili. Deska na dřívějším Hlavním náměstí visela na počest „pěti historii milujících mužů bruntálských", jak se píše ve staré, německy psané městské kronice. V roce 1908 umístil mramorovou desku jako památku na císaře Josefa II. na svůj dům zlatnický dělník Vinzenz Heider.

„To je dům, který obšťastnil císař a hrdina Josef II. v roce 1778 svou nejvyšší přítomností a v něm se domluvil monarcha s velitelem vojska Erlichhausenem. Stůj čtenáři, popatři na tento dům číslo popisné 141 a zvaž velikost Josefovy schůze, řekni světu, že panoval císař, který byl otcem svých poddaných a zázrakem své doby," psalo se na desce.

Pamětní deska musela ze zdi z politických důvodů po vzniku Československa. „Deska byla z nařízení Okresní politické správy Bruntál odstraněna," řekl bruntálský kronikář a historik Josef Cepek. Na místě pamětní desky býval i obraz, který byl uschován v roce 1923 v městském muzeu. Obraz se nedochoval stejně jako pamětní deska, která připomínala návštěvu dalšího císaře, bylo na něm napsáno: „Prohlédnuto jeho majestátem císařem Franz Josefem I. 23. října 1880 při jeho návštěvě Bruntálu."

.

Socha sedící ženy neznámého autora na náměstí 1. máje v Bruntále, která vydržela do dnešních dnů. Vznikla během zástavby města panelovými domy.

Památník obětem zbourali

Dva památníky připomínající oběti první světové války postavili kdysi v Široké Nivě. Jeden stojí dodnes v místní části Markvartice, druhý stával před školou o kus dál v Bretnově. Památník před školou už ale nestojí. Důstojnou vzpomínkou na padlé vojáky ze Široké Nivy, kteří položili život za tehdejší Rakousko-Uhersko v první světové válce, je památník v místní části Markvartice.

Památník vyrostl poblíž Obecního úřadu Široká Niva a jeho autorem by měl být podle dochovaných materiálů sochař Ferdinand Kuschel ze Šternberka. „Alespoň znalci se k této verzi přiklánějí," řekla širokonivská starostka Alena Mátéová.

Podobný pomník stál rovněž v horní části obce u školy, v místní části Bretnov. „V roce 1961 byl v rámci velké rekonstrukce místní školy zrušen. Tehdy přišel památník o své místo," prohlásila starostka Mátéová. Markvartice a Bretnov bývaly dříve samostatnými obcemi, než je sloučili po roce 1990 společně se Skrbovicemi pod Širokou Nivu.

„Za monarchii položily životy desítky místních lidí. Nepředpokládám, že v obci žijí ještě nějací potomci padlých," sdělila starostka s odkazem na období po skončení druhé světové války, kdy vystěhovali do Německa drtivou většinu starousedlíků. „Ozval se mi vnuk muže, který se zde v obci narodil a zemřel v Halle nad Sálou v Německu. Jeho děd údajně psával markvartickou kroniku, část kroniky i poslal a my ji nechali přeložit," dodala starostka.

Pamětní deska na tragicky zesnulého příbuzného německého kronikáře visí u kapličky se svatým Janem Nepomuckým v Široké Nivě.