Aleš Loprais: Jsem nastavený na to, že musím závodit vepředu

Po třech letech se na Dakaru objeví InstaForex Loprais Team a vyznavač brutálního závodního tempa odstartuje s novou evolucí kamionu Tatra Queen 69 Reborn.

V minulých letech se v době před Rallye Dakar jméno Aleš Loprais obvykle skloňovalo ve všech pádech. Letos tomu ovšem tak není. Frenštátský pilot je trochu schovaný v závětří.

Představení Aleše Lopraise:

„Vsadili jsme víc na poctivou přípravu než na marketing. Českých týmů je spousta, což je skvělé. Mám ale pocit, že fanoušci jsou nyní Dakarem zahlceni a jednotlivosti se ve změti informací ztrácejí. Navíc je to skoro pořád o tom samém, a tak jsem trochu změnil přístup,“ vysvětluje Aleš Loprais, který jako jeden z mála dokáže vyrovnaně závodit s favorizovanými ruskými jezdci na kamazech a s početným polem silných Nizozemců.

Minulé tři ročníky jste bojoval v „cizích službách“ – jel jste za MAN, Iveco a Buggyru. Nyní se vracíte ke svému týmu i autu. Jde o návrat ke kořenům?
Ano, po odmítnutí naší Tatry technickými komisaři v roce 2014 jsem byl nucen vyzkoušet jiné týmy a zahraniční značky. A jsem za tuto zkušenost rád. Podařilo se nám v roce 2015 vyhrát etapu a celkově dojet na čtvrtém místě. Nicméně nyní jsme spustili nový projekt.

Pro vás jistě motivace…
… vlastní dítě dělá vždycky větší radost. (usmívá se) Plusem je, že vím o všem, co se děje. O spoustě věcí si mohu rozhodovat sám. Minusem jsou starosti a časová náročnost. Pochopitelně nám chybí zázemí velkého týmu v tom smyslu, že když se něco pokazí na jednom autě, tak se to vymění i na druhém. Velký tým byl můj sen. K takovým projektům se u nás schylovalo, jenže se to nepovedlo. 

Proč se Češi nedokážou domluvit na dlouhodobější spolupráci?
Několik aktivit jsem zažil, ale vždycky se narazilo na problém, že každý má určité představy a rozdílné partnery. Zároveň na každého jednotlivce přijde světlá chvilka v jiné části soutěže a v tu chvíli nepřemýšlí, komu by měl pomáhat. Já jsem nastavený na to, že musím jet vepředu. Vždycky bych chtěl být jednička. A chtít po někom, aby jel jako dvojka, tak si ho člověk musí zaplatit. A to jsou investice v řádech jednotek, ale i desítek milionů. Jiná možnost u nás nefunguje a myslím, že týmová spolupráce není bez účasti automobilky možná.

Prezident ocení Nohavicu a Lopraise. Syn Špinarové vyznamenání odmítl

Jaké máte v tomto směru zkušenosti z minulých let, kdy jste jel mimo svou stáj?
V týmu Iveco to také moc nefungovalo. Kolegy, respektive vedení, jsem k tomu směroval. Snažil jsem se jim vysvětlit, že můžeme mít podobně jako v cyklistice dva chrty vepředu a zároveň dva domestiky. Tým na tom byl finančně i logisticky dobře, ale v mém případě to neklapalo. Důkazem byla situace, když jsem byl po technické poruše po dobu 17 hodin ponechán bez pomoci ve výšce 4000 metrů. Dakar tím pro mne pochopitelně skončil. 

Nastal podobný případ i letos ve stáji Buggyra, kdy jste jak vy, tak i Martin Kolomý měli vysoké ambice?
Měli jsme velkou šanci uspět, ale je potřeba říci, že jsme měli i fatální technické potíže se servopumpou, které nás stály lepší umístění. Navíc se jednalo o zásadní problém, který byl životu nebezpečný, jelikož se - zjednodušeně řečeno - volant zasekával v náhodných periodách a ze soutěže se tak stal boj o přežití. Byl to také jeden z mnoha důvodů, proč jsem opět ve svém.

I přes takové problémy jste ale v lednu dojel do cíle jako nejlepší Čech na sedmém místě…
To je sice pravda, ale já nikdy neřeším pořadí českých jezdců. Nechci, aby to vyznělo nějak nepatřičně, zajímá mě jen umístění o nejvyšší příčky. To mě motivuje, nemohu si klást nižší cíle. Prostě chci dopředu.

Závodní technika pluje v těchto dnech do Limy. Máte teď klid, protože víte, že jste v přípravě na Dakar udělal maximum?
Po letošní Hedvábné stezce jsme hodně zamakali, na autě došlo k několika změnám, ale nechci se rouhat. Uvidíme, jestli to přinese ovoce. Dakar je obrovská výzva a neskutečné dobrodružství, které dokáže vždycky naservírovat něco, s čím jsem se předtím ještě nikdy nesetkal.

Jedete s jediným kamionem ve vlastním soukromém týmu. Necítíte přesilu ze strany favorizovaných týmů?
Jsem něco jako sám voják v poli. Malá šance existuje vždycky a zkusíme ji využít. Auto se mně líbí jako žádné předtím. V terénu se chová skvěle. Věřím, že předvede rychlost a také výdrž. Je potřeba, aby zvládlo naši střelbu. Když se to povede, tak se šance na solidní výsledek zvýší.

Proč máte v posádce španělského navigátora Ferrana Marca Alcaynu?
Už máme společně něco za sebou. Startovali jsme na Rallye Dakar v týmech MAN a Iveco. Letos jsme se ke spolupráci vrátili a jeli spolu s Tatrou v Maďarsku a Polsku.

Stáj Buggyra touží přivézt z Dakaru medaili

Trasu nadcházejícího ročníku obohatily pouštní etapy v Peru. Jak se vám zamlouvají?
Myslím, že to úplně otočí strategii Dakaru. Někteří z favoritů, kteří zkraje soutěže obvykle vyčkávali, budou podle mě muset jet naplno už od začátku. Je to tím, že zatímco v argentinských kamenitých etapách se ztráty počítají v řádech vteřin, v dunách to bude o minutách. A když dojde v poušti k zásadní chybě, může se jednat o desítky minut. Peru bude velmi náročné, ale i krásné. Pojede se tam pravý Dakar.

S jakou strategií odstartujete vy?
Bude se snažit jet na dostřel od špičky celkového pořadí. Uvidíme, jak to půjde, ale jelikož máme jeden vůz, tak žádné taktizování nepřipadá v úvahu. Jsme pro konkurenci lehce čitelní, a to je naše nevýhoda. Na druhou stranu nás někdo může podcenit.

Tentokrát se startuje až 6. ledna 2018, jak bude v posledních týdnech vypadat vaše příprava?
Ještě se s kopilotem Lukášem Jandou vypravíme do saharské pouště, abychom se s upraveným testovacím jeepem připravili na jízdu v dunách, oživili si čtení písku a předaklimatizovali se na vysoké teploty. Pak si v klidu s rodinou užiju Vánoce a po dlouhé době budu doma i na Silvestra. Ovšem jen krátce. Přiťukneme si a 1. ledna v jednu ráno vyrážím směr Vídeň na odlet do Limy vstříc dobrodružství jménem Dakar.