Jaké máte pocity z auta?
Dobré, z motoru hodně dobré. Celé auto ale budu moct hodnotit, až s ním v Jižní Americe něco odjedu. Není podstatné, jak se chová při testu, ale jak dlouho vydrží v extrémním tempu a terénu.

Co byste řekl o týmu? Ač už na Dakaru jel, předtím šlo spíše o stáj, jež se soustředila na okruhy.
Nemohu si stěžovat. Znám techniku i většinu kluků. Všichni jsme Češi, a tím pádem je při komunikaci všechno jednodušší a rychlejší než v minulých dvou letech, kdy jsem jel se speciály MAN a Iveco.

Trasa se z části odehrává ve vysokých nadmořských výškách. Je to problém?
Myslel jsem na to každý den, jelikož jsem teď pořád uléhal do kyslíkového stanu. Jsem rád, že jsem se na to mohl připravit. Vím, co to obnáší. Zažil jsem i halucinace a není to žádná sranda, když zarachotí v motoru a člověk tam nahoře uvízne.

Nezaskočilo vás, že pořadatelé ženou posádky do takových extrémů?
Dakar má být v něčem nejtěžší. Když zmizely hory písku, hledali jinde. Muselo se to nahradit něčím marketingově zajímavým. A to výšky okolo čtyř tisíc metrů rozhodně jsou.

Na svém kontě máte jedno třetí místo ještě z afrického Dakaru v roce 2007. Co by obnášelo zopakování takového umístění?
Musí všechno klapnout. Doufám, že v popředí bude vlát i česká vlajka… Ovšem konkurence se dál rozrůstá. Adeptů na konečné umístění v první trojce je mezi deseti až patnácti kamiony. To je hodně. Situaci mohou zamíchat navigační záludnosti, možná za přestupky a chyby padnou krutější penalizace.

S jakým výsledkem byste byl v cíli spokojený?
Základem je vždy dojet ve zdraví do cíle. A protože je Rallye Dakar utrpení, tak já se kloním k tomu, mít ho co nejrychleji za sebou. A proto se snažím jet co nejrychleji (úsměv).