Experti mu předpovídali zářivou kariéru, jenže vše překazil jeden incident. Při Rallye Bohemia 2012 havaroval a nehodu nepřežil jeho navigátor Bohuslav Ceplecha. „Vždycky jde něco udělat jinak," řekl Semerád v rozhovoru pro Deník.

Teď je šestadvacetiletý jezdec opět v centru pozornosti. Vrací se za volant. Nikoli v rallye, zlákaly jej okruhové závody, konkrétně Octavia Cup.

Po tragické nehodě jste se rozhodl ukončit kariéru. Ale jste zpátky. Co změnilo váš názor?
Chuť do závodění. Víte, ačkoli aktivně nezávodím, motorsport pořád sleduji. Když přišla možnost, abych zkusil okruhové auto, ne- odolal jsem.

Setkal jste se jen s pozitivními reakcemi?
Ještě jsem to moc neventiloval, ale nikdo mi zatím neřekl: Chyba. Z toho mám radost. Blízcí mě podporují. Vědí, že mě takový projekt dlouho zajímal.

Na sociální síti jste použil hashtag klíčové slovo „těším těším, bojím bojím". Máte z návratu za volant strach?
Shrnuje to moje rozpoložení. Strašně moc se těším, ale zároveň vím, že to nebude nic lehkého.

Nebojíte se, že se vynoří vzpomínky na nehodu?
Určitě ne. Při závodech řešíte stovky situací a vše ve zlomcích sekundy. Pro podobné věci není při maximálním soustředění místo.

Ptal jste se sám sebe, zda šlo tehdy při nehodě provést něco jinak?
Vždycky jde něco udělat jinak. Samozřejmě člověk přemýšlel, jak šlo nehodě zabránit, ale jelikož si z ní žádné velké detaily nevybavuji, těžko to nějak reflektovat. Každopádně jak jsme do zatáčky vjeli, bylo jasné, že se tam nevejdeme. V té rychlosti už nic moc neuděláte. Asi jsme měli špatný přístup. S minimem zkušeností s domácími tratěmi jsme se snažili jet o titul s ostřílenými borci. To byla asi hlavní chyba.

Podíval jste se někdy na místo tragédie?
Nikdy jsem tam nebyl. K tomu místu nemám žádný vztah, stejně jako nemám žádný vztah k datu nehody. Nepotřebuji to, abych zavzpomínal na vše dobré, co jsme s Bohoušem zažili, stejně jako to zlé.

Co jste dělal v uplynulých letech, když jste nezávodil?
Točil jsem se dál u aut, jen v jiné roli. Pomáhal jsem s rodinným týmem, když si někdo náš vůz pronajímal. Přijali mě do agentury Filmka pro kaskadéry a založil jsem projekt Driving Academy, kde s pár kolegy, i Honzou Charouzem, pořádáme kurzy všeho druhu a snažíme se zkušenosti s řízením předat dál. Jezdí za námi fanoušci motorsportu, majitelé rychlých aut i mnozí talentovaní jezdci.

Máte přehled o umu českých řidičů. Jak byste je charakterizoval?
Nechci hodnotit a takhle generalizovat. Ovšem myslím si, že nám chybí trocha předvídavosti a ohleduplnosti. Pokud to ale člověk srovná třeba s Německem, tak je to dost podobné. Až na to, že tam se dá jezdit o něco svižněji a řidiči jsou tedy i zvyklí trochu lépe si všímat prostoru okolo sebe.

Jaké auto řídíte v běžném provozu?
Škodu Octavii 1.9 TDi.

Zpět k rallye. Nejvýraznější postava je na české scéně Martin Prokop. Co říkáte na jeho výsledky ve světovém šampionátu?
Dá se to brát ze dvou pohledů. Fanoušci by si přáli, aby bojoval o pódium, jenže to se nedaří a nejezdí mezi úplnou elitou. Ale musíme vzít v potaz, že má privátní tým, privátní vůz. Rozpočet… I proto říkám: skvělá kariéra, myslím, že Martin zanechal ve WRC dosud asi tu nejhlubší stopu. Takhle dlouho nikdo nevydržel. Dělá zodpovědnou reklamu českému motorsportu.

Sám jste kdysi nakoukl mezi smetánku, když jste zazářil v projektu Pirelli Star Driver pro nadějné jezdce. Nehlodá ve vás červíček: tady jsem mohl být?
Byl to sen každého v našem týmu. Já ovšem nikdy neměl šanci usednout do většího než produkčního auta, takže nevím, jestli bych na to vůbec měl. V tomto směru mě to proto nechává klidným, i když bych za to tenkrát dal cokoli.

Hayden Paddon, váš tehdejší sok, loni vyhrál rallye v Argentině…
A nejen on. Nejlepší z té „party" je asi Thierry Neuville, který jede s Paddonem v týmu. Dostal se mezi nejlepší, loni byl druhý v celkovém pořadí! A já ho kdysi porazil. Ostatně, když jsem se s ním potkal naposledy, moc dobře si vzpomněl, z toho mám radost.

Teď vás čeká debut na okruhu. Co od Octavia Cupu očekáváte?
Je to obrovská výzva. Okruhům jsem přišel opět na chuť až díky Driving Academy. Své rychlosti se tolik nebojím, ale velká neznámá je pro mě jízda ve skupině dvaceti dalších vozů. Na to zvyklý nejsem. Jako plus vnímám to, že mají všichni rovné podmínky. Pilot si to rozdá proti pilotovi, nezáleží na penězích a dalších okolnostech. To je to pravé cupové závodění. Jsem si jistý, že na své si přijdou i fanoušci.

Stanovil jste si nějaký cíl?
Chci dojet do cíle a nechci být poslední.

První závod se jede 22. dubna v Maďarsku. Kolik tam budete mít přátel?
Dobrá otázka. Rodina si to rozhodně nenechá ujít. O stejném víkendu pojede v Maďarsku i mladší bratr s formulí, takže vím, že se budeme podporovat navzájem.