Na Dakaru sice platí, že vyhrál ten, kdo dojel, ale konečné pořadí zajímá fanoušky a sponzory. Co bylo jezdci týmu Buggyra platné, že se ve většině etap pohyboval na čele závodního pole a čtyřikrát se umístil mezi prvními třemi, když ho ve třetím a čtrnáctém dějství potkaly fatální technické problémy.

„Elektriku jsme nebyli schopní opravit dřív než za osm hodin. Tohle se v motorsportu stává,“ konstatuje muž s přezdívkou obr Kolomajz, který málokdy ubere plyn. I díky tomu rodák z Bruntálu stahoval obrovské manko a v závěrečné etapě se mohl dotáhnout do Top 5. Jenže mu to nebylo přáno.

„Únavou nám praskl kardan a ztratili jsme další dvě hodiny. Říkal jsem si, to snad není možný… Jedeme rychle, ale tak, abychom se ve zdraví vrátili domů. K úspěchu je potřeba štěstí, a to jsem neměl. Dakar si rozebereme, poučíme se a příště to zkusíme znovu. Beduína chci jednou získat,“ zdůrazňuje.

Také Macíkovi se nevyhnuly trable. V polovině byl dokonce třetí. „Problémy měl každý. S námi se táhly jako smrad čtyři etapy, ale každý den jsem vstával s tím, že to musíme dát. Nakonec z toho bylo páté místo a to mě potěšilo,“ komentuje své dakarské nejlepší umístění člen sedlčanské stáje Big Shock Racing.

„Mohlo to být lepší, ale to je daň, která se na Dakaru platí,“ pokračuje Macík, který si myslí, že i při jízdě s rozvahou se dá dosáhnout na pódiové umístění. „Nemyslím si, že se musí jet kudla. Díky tomu jsem se taky dostal na třetí místo, ale pak se ke mně obrátilo štěstí zády. Ovšem pravděpodobnost, že se mi něco rozbije, když pojedu hranu, je pochopitelně větší,“ vysvětluje.

To že se stal nejlepším českým kamionistou, s ním prý nic zvláštního nedělá. „Zahřeje to u srdce, ale hlavně kvůli tomu, jak je výsledek důležitý pro okolí. O nejlepším z jedné země se doma víc mluví a je o něj zájem ze strany partnerů a příznivců. Páté místo je pro mě ale závazek. Za rok se pokusím o pódium,“ dodává.