Na výborném výsledku se podíleli také navigátor René Kilián a palubní mechanik Tomáš Šikola. Posádka i vůz Tatra Phoenix dostali na Dakaru zabrat. „Jsem rád, že jsem to dojel. Ale jsem nasr… Mělo to být lepší, mohli jsme udělat třetí místo,“ překvapil kritickým názorem třiapadesátiletý šternberský pilot v barvách stáje Tatra Buggyra ZM Racing.
Proč Dakar nedopadl podle vašich představ?
Největší problém pro nás bylo převrácení kamionu na začátku dvanácté etapy. Byl jsem moc opatrnej. Nechtěl jsem v dunách pouště Empty Quarter udělat nějakou chybu, ale asi jsem měl víc tlačit na pilu. Našli jsme si špatnou stopu, ztratili rychlost, auto se na duně zastavilo a místo toho, aby zůstalo stát, tak si lehlo. Stálo nás to dvě a půl hodiny.

Prý jste nepříjemnost tušil už ráno před startem?
Když jsem vstal, koukl jsem na mobil a viděl, že je pátek třináctého. To jsem v pasti, napadlo mě. (usmívá se) Pak jsem si to ale srovnal v hlavě a říkal si, že na to hlavně nesmím myslet. Ale stejně to přišlo. Auto může převrátit každý, ale mrzí mě to. Nemohu být s Dakarem spokojený. Na třetí místo jsme měli.
Hodně se mluví o náročnosti letošního ročníku. Souhlasíte?
Já bych to tak neviděl. Podle mě to nebyl nějaký zvláštní extrém, jak se povídá. Byl to offroad, závodilo se v terénu. Nejhorší je, když přijde problém. Jak někde zapadnete a musíte házet lopatou, je to tvrdá práce. Když se ale pořád závodí, tak podle mě nebylo jezdecky nic složitého.
Dá se říct, čím byl letošní Dakar specifický?
Hodně pršelo, a tím pádem se skoro neprášilo. Předjíždění bylo proto jednodušší, než pamatuju z dřívějších startů. Když se nepráší, je to úplně jiný závod. Mohli jsme letět svým tempem.

V prvním týdnu jste se ocitl na prvním místě. Jak jste se s nezvyklou rolí vypořádal?
Nic zvláštního to se mnou nedělalo. Ale popravdě mě to někde v hlavě trošičku nahlodávalo. (usmívá se) Jen jsem si říkal, jede se třetí etapa, vůbec si toho nevšímej. No kvůli technickému problému jsme o vedení hned přišli.
V prosinci jste naznačil, Dakar 2023 bude asi váš poslední. Jak to vidíte po návratu ze Saúdské Arábie?
Asi tak, že jsem sice udělal pětku, ale zároveň jsem trochu naštvanej a s umístěním nespokojenej. A tak to budu asi muset ještě jednou zkusit. Na druhou stranu je cítit věk. Dakar bolí. Když ale ráno vstanu, tak už pak tělo funguje dobře. (směje se) Navíc námaha v kamionech s automatickou převodovkou je asi čtyřicetiprocentní oproti jízdě s klasickým řazením. Člověk má de facto ruce na volantu a šlape jen na dva pedály.
V čem spočívá výhoda automatické převodovky?
Ovládání je jednodušší a vůz rychlejší. Zejména při výjezdech na duny je jízda s automatem oproti manuálu daleko luxusnější a komfortnější.
Co udělala s atmosférou soutěže nezaviněná nehoda Aleše Lopraise, na jejíž následky zemřel nepozorný divák, a lídr průběžného pořadí musel kvůli vyšetřování odstoupit?
Navrhoval jsem, že by bylo vůči Alešovi spravedlivé anulovat další etapu. Ovšem druhá věc je to, jestli by chtěl pokračovat. Mohl by mít v hlavě, že za každou dunou může být někdo schovaný a nevidí ho. Proto rozhodnutí skončit a odjet domů bylo asi nejrozumnější.

V Lopraisově autě navigoval váš syn Jaroslav, druhý potomek Michal má ambice se stát pilotem rodinného Valtr Racing Teamu. Je reálné, že byste se někdy sešli v jednom autě?
Maximálně v nějaké kratší soutěži. Nikdo z nás není mechanik, takže na Dakaru bychom si s případným technickým problémem neuměli poradit. Ale nějaký víkendový výlet na Baju do Polska nebo Španělska se nedá vyloučit.
Další ročník Dakaru je ještě daleko, ale naznačil jste, že byste chtěl jet znovu. Bylo by to znova s Buggyrou, kam jste se před Dakarem vrátil?
Michal pojede v barvách Valtr Racing Teamu, to je myslím jisté. No a pokud na mě někde zbyl náklaďák, tak do toho půjdu. Už ale nechci jet s autem, které nemá šanci na vítězství. Uvidím, jestli dostanu nějakou zajímavou nabídku. Musím zvažovat i finance, protože si závodění z větší míry hradím sám. Buggyra je jednou z variant, ale domnívám se, že budou dvě nebo tři nabídky a budu si moct vybírat podle podmínek.