Po sérii vyrovnaných výkonů tak členové soukromé sedlčanské stáje dokazují, že zvládají konkurovat i zdánlivě neporazitelným Kamazům a Mazům. V etapě je čekala velice náročná navigace, tu ale František Tomášek hladce zvládl, jen jednou se musel žlutý kamion o kousek vrátit.

Také v dunách jeli Češi opatrněji, než by museli, protože ještě měli v paměti převrácené kamiony z předchozí etapy. Jejich výborný výsledek tak potvrzuje, že jízda hlavou se vyplácí. I ve všech předchozích etapách totiž české trio odvedlo dobrou práci. Závod si umějí užívat a v kabině Karla, jak svému kamionu familiárně říkají, je často veselo.   

Letěli jsme, jak jsme uměli

Posádka zabodovala v jedné z nejdelších etap, čítající 476 spojovacích a 337 závodních kilometrů. V cíli na ní ani nebyla příliš znát únava. „Jsme v cíli! Letěli jsme, jak jsme uměli. Bylo to rychlé. Navigačně náročná etapa, v kaňonech, ale Ferry podal super výkon, jen jednou jsme se drobně vraceli. Jsme trochu vydrnčení, auto dostalo zabrat, protože ve 140kilometrové rychlosti to posíláme do takových nesmyslů, že vůbec nechápu, jak drží,“ popisoval průběh etapy Macík.

 Jeho posádce se v letošním ročníku Dakaru zatím parádně daří. „Myslím, že je to spousta věcí dohromady. Musíš mít skvělou techniku, dobrou strategii a hlavně šikovné lidi. A ty se v našem případě povedlo dát dohromady. Troufám si říci, že máme jeden z nejschopnějších mechanických týmů, z Františka se stal opravdu dobrý navigátor, každý z kluků ví, co je jeho úkol,“ vysvětluje.

 „Současně je třeba, aby někdo vše efektivně řídil, to dělá dobře táta. Martin Pabiška je zkušený týmový manažer, který dokáže pomoci. Ve všem máme systém. A pomáhají nám zkušenosti. S nimi víš, co máš dělat v závodě, ale jsou nepostradatelné i pro vývoj techniky,“ dodává Macík.