I v pohádkovém emirátu se musejí dodržovat přísná epidemiologická opatření. Jezdci se na závodišti i v hotelu pohybují v tradiční bublině. Nesmějí nikam do města. Na okruh je odváží autobus.

Před druhým závodem hovořil devatenáctiletý rodák z Mladé Boleslavi s Deníkem nejen o poměrech v dějišti mistrovství světa.

Loni jste v Kataru zahájil sezonu výborným osmým místem. Je to váš oblíbený okruh?
Katar mám hodně rád, loni se mi tam dařilo. Bodovat se mi podařilo i letos.

Na Losailu se jezdí večer. Jak vám vyhovuje jízda za umělého osvětlení?
Je to něco úplně jiného, kolem sebe vnímáte nepřirozené světlo. Připadá mi to, jako někde v rozsvícené hale. Mezi jednotlivými reflektory se pořád mění stín. Nejhorší je to v zatáčce. Pořádně nevíte, jestli za vámi někdo jede.

Jezdci se nechali naočkovat

Jak to v Kataru vypadá s koronavirem?
Všude se chodí v rouškách. Katařané sice říkají, že situace je vážná, ale restaurace a obchody jsou otevřené. Mám dojem, že to tady není tak hrozné jako u nás.

Jaká musíte na závodišti dodržovat opatření?
Každé tři dny nám dělají na okruhu PCR testy. Dezinfekce a roušky jsou v paddocku i v boxech podmínkou. Mechanici mají navíc ochranné štíty, protože jezdci pod helmou roušky nemají. Omezený je i počet lidí v týmu.

Věříte, že se odjede celý seriál?
Měl jsem obavy, jestli šampionát v Kataru začne. To se povedlo i díky tomu, že jsme se díky katarské vládě a promotérovi šampionátu společnosti Dorna nechali naočkovat. Bez toho se stejně v následujících měsících při cestování po světě nikdo neobejde.

Období plné pádů

Fanoušci vás naposledy zaregistrovali loni v listopadu, kdy jste si při tréninku před GP Valencie pochroumal hrudník a tím pro vás sezona skončila. Jak těžké to bylo zranění?
Asi týden to nebylo moc příjemné. Nemohl jsem mluvit a s dýcháním mi pomáhali kyslíkem. V pravé plíci jsem měl tekutinu. Ta se nakonec vstřebala, ale doktoři mě varovali, abych na motorku nepospíchal. Kdybych si dal znovu ránu do hrudníku nebo do hlavy - měl jsem i otřes mozku - nebylo by to dobrý.

Kdy jste se vrátil do sedla?
Poprvé 22. prosince, ale zase přišel pád. Vyhodil jsem si klíční kost a do poloviny ledna jsem měl další pauzu. Nemohl jsem hýbat rukou a bál jsem se, abych nemusel na operaci, protože vyhozený klíček je horší než zlomený.

Jak potom probíhala příprava?
V lednu jsem odjel na šest týdnů do Španělska. Trochu to zkomplikovala proticovidová opatření, protože dráha, kde jsem chtěl trénovat, byla mimo provoz. Naštěstí se našlo náhradní řešení. Výpadek by se podařilo takřka dohnat, kdybych si po dalším pádu opět nepochroumal klíční kost.

Následovaly testy ve Valencii a Portimau. Co vám prozradily?
Týden jsem nebyl fit. Když jsem konečně vyjel, přišel ještě jeden těžký karambol s otřesem mozku. Nebylo to nic příjemného… V Portimau už to bylo lepší, ale neměl jsem stoprocentní důvěru v motorku. Po tolika pádech za sebou se tomu nelze divit. Už je to ale lepší, ale na rovinách nemůžu ruku úplně přitáhnout k tělu.

Brno a fanoušci mi budou chybět

Vraťme se k loňsku. Jak ovlivňovala pandemie šampionát?
Před prázdnými tribunami si člověk vůbec nepřipadá, že je na závodech. Hlavně jsme žili v nejistotě. Dlouho jsme nevěděli, co se pojede. V tom jsme na tom teď líp, i když těžko říct, jestli se fanoušci vrátí.

Co vám naznačil první závod?
Ukázal jsem rychlost. Mohl jsem předjíždět i venkem, což se často nestává. Nastavení fungovalo, i když jsem trochu ztrácel na rovinkách, ale každopádně jsem to doháněl v zatáčkách. Se svým výkonem jsem spokojený.

Máte pro letošek vytyčený nějaký cíl?
Nebudu si jako před rokem dělat velké ambice. Důležité bude dávat do každého závodu sto procent a sbírat další zkušenosti.

Z kalendáře šampionátu vypadla GP v Brně, co to pro vás znamená?
Tenhle závod byl pro mě pochopitelně víc než jiné velké ceny. Moc mě mrzí, že skončil. Podpora českých fanoušků mi bude chybět, ale nedá se nic dělat. Popravdě jsem moc nepochopil, proč se letos u nás závod nekoná. Doslechl jsem se o nabídce i na letošek s tím, že by jelo na starém povrchu. Problém byl asi někde jinde.