„Na český titul letos stačilo pět výher," rozesmál se 33letý pilot na otázku, jak těžké bylo seriál, ve kterém je odjeto pět podniků ze šesti, ovládnout. A následně čerstvou trofej porovnával s tou, kterou ukořistil poprvé v roce 2004. „Tenkrát s autem Škoda Fabia WRC to také nebylo jednoduché, protože Venca Pech na nás poslední závod nasadil focuse nejnovější specifikace a bojoval do poslední chvíle. Ale takového jej všichni známe, nevzdává se nikdy, což ukázal i letos na Barumce. Jsem rád, že startoval," uvedl Kopecký, jehož naviguje Pavel Dresler.

V roce 2012 jste vyhrál mistrovství ČR, o rok později Evropy, loni Asie a Pacifiku…
(skočí do řeči) Doufám, že nás příští rok nedají do sprintu. (smích)

Společně s českým titulem slavíte i rekordní čtvrtý triumf na Barumce. Jakou to má pro vás váhu?
Osobně tady počítám už pátou výhru (v roce 2004 se Kopeckému s vozem WRC nezapočítala – pozn. red.). (smích) Holt putovní pohár jsem si na doma ještě nevysloužil, ještě potřebuji jednou získat první místo. (úsměv)

Tak to aby vás Škodovka i příští rok vyslala do Zlína, co říkáte?
Oba Regnerové se mi zmiňovali, že by potřebovali, aby pohár konečně někdo získal, že už nemají kam lepit štítky. (smích) Pokud nás sem Škodovka znovu nasadí, tak se za rok pokusím jej odvézt. Smlouvu u ní mám ještě na rok.

Byla pro vás soutěž složitější skrz ten tlak, který na vás směřoval? Naposledy při mistrovství světa v Německu jste měl asi větší klid.
Zase je to mistrovství světa, tam se chce člověk vydat na maximum. Úplně stejně jako na Barumce.

Který závod bylo těžší vyhrát?
(krátce se zamyslel) Tady Barumku. V Německu nám odpadli někteří soupeři na začátku a pak už jsme si jeli své tempo, které stačilo v pohodě na to, abychom všem ujeli. Tratě na Barumce jsou ještě uskákanější než v Německu a naše auto má podvozek trochu jako „enko", takže není úplně jednoduché jej řídit na zdejším povrchu. Ale proti Krumlovu, kde je to podobné, jsme udělali pokrok.

Rozhodl o vašem triumfu sobotní den, kdy jste na Václava Pecha získal náskok 35 sekund?
Ano. Chtěl jsem mít alespoň půl minuty k dobru, protože jsem si říkal, že pak v neděli se nebudeme muset tak tahat. Ale na druhou stranu jsem si více užil sobotu, protože v neděli jsem jel s vědomím toho, že by bylo blbé a hloupé udělat nějakou chybu a to už pocitově není tak hezké v autě. V tomto směru jsme byli v sobotu maximálně spokojení.

V neděli jste už jel na jistotu?
(úsměv) V tom horku to nešlo. Uvnitř bylo obrovské vedro a jsme rádi, že jsme soutěž i s autem přežili. Byla náročná. Jinak jsme se snažili i v neděli jet rychle, ale bez zbytečného riskování, protože aby i na Trojáku a v Semetíně člověk zajel skvělý čas, tak by musel jet od začátku až do konce naplno. Přes veškeré komprese, hluboké katy a podobně. To by bylo zbytečné, neboť tratě jsou hodně náročné na auto a jeho zničení jsme nechtěli riskovat.

Pocítil jste nějakou krizi během soutěže?
Spíš jsme zanedbali v rozpise jedno místo. Nevšimli jsme si v zatáčce vyfrézované díry, kterou jsme trefili levým předním kolem při stopadesátiki­lometrové rychlosti. Tam právě i Consani havaroval. Báli jsme se o auto, protože takovou ránu jsme nikdy nedali ani na testování a to bývají různé extrémy. Tento byl ze všech největší.

Budete slavit svůj úspěch?
Tohle by se oslavit mělo. (úsměv) Je tady spousta fanoušků jak z mé rodné vesnice, tak další lidí. Navíc kamarádovi a bývalému spolujezdci Petru Starému se narodilo dítě, takže se těším, až se s ním uvidím a pokecám.