Během dlouhé zimní pauzy se nenudil. V lednu vyrazil na jihoamerický trip na Rallye Dakar, v březnu se stal podruhé otcem. Teď už se evropský šampion Adam Lacko soustředí na start nové truckové sezony, ve které se bude snažit navázat na loňský životní úspěch.

„Na tuhle sezonu se fakt těším. Poslední dva měsíce se modlím, abych si už mohl sednout do auta a začít kroužit,“ říká třiatřicetiletý závodník roudnického týmu Buggyra. Za obhajobou titulu vyrazí s novou zlatou helmou a nejspíš i se zahraničním parťákem.

Adame, poprvé v kariéře pojedete jako úřadující šampion s jedničkou na kapotě. V takové pozici jste nikdy nebyl, bude těžké ustát ten tlak?
Takhle bych se na to nedíval. Daleko větší tlak jsem měl loni, kdy jsem byl v čele startovního pole od prvního závodu a celou sezonu jsem vedl. To si myslím, že je daleko větší tlak než nastupovat do sezony s tím, že loni člověk vyhrál. To bylo loni a my se musíme soustředit na to, co bude letos.

Ale přece se mezi sportovci traduje, že těžší je titul obhájit než ho získat…
Říká se to, ale já s tím nemám zkušenost, takže to nemohu posoudit (smích).

Váš cíl letos nemůže být jiný než obhajoba titulu, co?
Cíl je jasný: zůstat na stupních (úsměv).

To říkáte před každou sezonou, takže ani zisk titulu na tom nic nezměnil?
Já to budu tvrdit pořád. Je krásné říkat, že chceme vyhrát, ale hůř se to dělá. Lepší je říkat: zůstaňme na nejvyšších příčkách a snažme se pro to udělat maximum.

Od svého týmu jste dostal za titul zlatou helmu. Budete s ní závodit nebo ji vystavíte?
Budu s ní jezdit, už se těším, až ji vytáhnu na první testování v Mostě.

A co uděláte s helmou, ve které jste získal titul?
Všechny helmy, se kterými jsem závodil, mám doma vystavené.

První testy proběhnou v Mostě v polovině dubna. Už se těšíte, až znovu usednete za volant a zažijte adrenalin?
Na novou sezonu se fakt těším. Zima byla dlouhá a už mě svrbí ruce. Poslední dva měsíce se modlím, abych si už mohl sednout do auta za volant a začít kroužit. Jsem zvědavý, jak to bude letos vypadat.

Dal jste inženýrovi týmu Robinu Dolejšovi a konstruktérovi Davidu Vršeckému podněty co na autě zlepšit, abyste ještě zrychlil?
Debatujeme o tom a zkoušíme něco vymyslet. Uvidíme na testech, jestli se to osvědčí. Do Mostu by měla dorazit většina týmů, ale tam nikdo svoje karty neodhalí úplně. Na to si musíme počkat až na první závody v Misanu.

Šéf týmu Jan Kalivoda prozradil, že jedná o angažování zahraničního pilota na pozici dvojky. Jak se na to tváříte?
Já bych byl nejradši s Davidem (Vršeckým), naše spolupráce je suprová. Spolu budeme jezdit asi v Číně. Co se týče Evropy, tak se chystá příchod zahraničního pilota. Rozhodnout by se to mělo po prvních testech.

Vy máte velké zkušenosti se zahraničními parťáky…
Vlastně když jsem před pěti lety začal jezdit za Buggyru, tak David byl můj první český parťák. Takže já mám hlavně zkušenost s těmi cizinci (úsměv).

Během zimy jste přivítali do rodiny další přírůstek, manželka Kateřina vám porodila dceru Miu. Jak si to užíváte?
Už se těšíme, až všichni společně vyrazíme na závody. Bude to takové zpestření. Jestli bude Mia po Nickym, tak bude mít závody ráda stejně jako on.

Takže budete trávit závodní víkendy na okruhu s celou rodinou?
Ano, budeme jezdit všichni. Nicky byl na trati od dvou měsíců. Nevidím v tom problém. Mia je hodná, tak můžeme vyrazit.

Když vidím pětiletého Nicolase na závodech, tak je evidentní, že by chtěl jít ve vašich stopách. Čemu byste chtěl, aby se v budoucnu věnovala vaše dcera?
Ještě jsem o tom nepřemýšlel. Jsem spokojený, že se Nickymu a ženě líbí na závodech, a kdyby to měla i malá, tak budu rád.

V lednu jste vyrazil do Jižní Ameriky na Rallye Dakar. Co vás to – jako vyznavače okruhů – napadlo?
Dakar jsem dostal za titul od firmy Ivar. Byl to velký zážitek. A hlavně zkušenost, která mě utvrdila v tom, že bych Dakar asi nechtěl jet. Viděl jsem to, zažil jsem to, ale účastnit se Dakaru v náklaďáku, to klobou dolů. V autech mi přišlo, že to není taková hrůza, ale v náklaďáku? Vyzkoušel jsem si to při testech, takže jsem věděl, o čem to je, ale když jsem to viděl na Dakaru, tak je to daleko horší. Je to maso.

Takže se Dakaru nikdy nezúčastníte jako závodník?
Nikdy neříkej nikdy, ale zatím mě to neláká. Jet Dakar v autě nemusí být taková rasárna, přijde mi to zajímavější. Na Dakaru jsme se domluvili s Martinem Prokopem, že mi půjčí svůj jeep, tak jsem zvědavý, až se v tom svezu. Okruhy ale neopustím, tam jsem spokojený. Přijedeme tam s rodinou karavanem, užijeme si víkend v čistotě, pohodlí, a pak zase můžeme v klidu odjet domů (úsměv).

Od Dakaru vás tedy nejvíc odrazuje komfort a zázemí?
Nejen to. Hlavně mi vadí, že se tam nezávodí kolo na kolo, jak jsem zvyklý. Na okruhu lítají plasty a lidi se mají na co dívat. Na Dakaru jsem byl tři dny v poušti a od šesti čekáš, až někdo přijede. Čekáš, čekáš, najedou frnk a zapomeneš mávat (smích). Tam jezdec závodí sám se sebou, aby přežil a vydrželo auto. Já chci vidět kontakt a okamžitý výsledek. Na Dakaru dojedete do cíle a někdy ani nevíte, kolikátí jste. To se dozvíte až druhý den na startu. To jsou minusy, které mě nelákají. S tím bych se asi nedokázal smířit. Ale možná kdybych si to zkusil v ostrém tempu, tak by to bylo něco jiného.

Ale zase nesedíte v autě sám jako v tahači na okruhu…
To je ještě horší, aby mi do toho někdo celou dobu kecal (smích). Já si během závodu ani nepovídám s inženýrem přes rádio, a když už začne mluvit, tak mu kolikrát řeknu, ať je ticho. Aby mi do toho navigátor čtrnáct dnů kecal, tak to by mě asi odvezli.