Přitom když v roce 2006 rodák ze Sabadellu vstupoval mezi elitu, nebylo ani takovou otázkou, zda získá titul mistra světa, ale kolik jich bude. Tehdy dvacetiletý mladík se měl stát hlavním vyzyvatelem fenomenálního Valentina Rossiho. Měl pro to všechny předpoklady. Pořádnou dávku talentu, díky níž získal tři tituly v nižších kubaturách, silný motocykl tovární Hondy a podporu koncernu Repsol.

To potvrdil i samotný Rossi na tiskové konferenci před Pedrosovým posledním závodem. „Když Dani přišel, všichni jsme byli vyděšení. Byl to pro mě skvělý soupeř, který si zasloužil vyhrát šampionát. Bude nám chybět,“ vysekl italský matador poklonu španělskému pilotovi.

Důvodů, proč se Pedrosovi nepodařilo vystoupat na úplný vrchol, je více. V první řadě častá zranění, která v klíčových fázích sezony ničila jeho ambice. Nepadal sice častěji než soupeři, ale když už, většinou s následky. Zde mu nepomohla jeho křehká tělesná konstituce, 158 centimetrů a 51 kilo.

A když zdraví vydrželo, našel se někdo rychlejší. Dvakrát hleděl na záda dlouholetému rivalovi a krajanovi Jorge Lorenzovi. Jindy ho zase předskočili týmoví kolegové. Nicky Hayden, loni tragicky zesnulý na následky dopravní nehody, či Casey Stoner. A naposledy Marc Márquez.

Právě on dokázal beze zbytku naplnit všechny předpoklady. Po svém nástupu do MotoGP se stal šampionem pětkrát za šest let. Rázem je to on, kdo může stále aktivního Rossiho sesadit z čela historických tabulek. Se sedmi tituly napříč všemi třídami na něho ztrácí jen dva triumfy.

Přestože Márquez svého zkušenějšího kolegu zastínil, hovoří o něm v pozitivním duchu. „Na trati spolu bojujeme, ale mimo ni se respektujeme. Naučil jsem se od něho spoustu věcí, je to speciální jezdec a legenda,“ chválí dnes už bývalého parťáka. Aby také ne, Pedrosa ho nikdy nedostal pod výraznější tlak. To by se mohlo změnit příští rok, kdy dostane za kolegu Lorenza. A fanoušci se souboje jezdců, kteří mají dohromady 12 titulů ve všech kubaturách, nemohou dočkat.

Zde se nabízí třetí bod, proč Pedrosa nedosáhl na titul. Nejen jeho kolegové tvrdí, že byl zkrátka „moc hodný“. To je sice chvályhodné, ale v prostředí plném testosteronu a napumpovaných eg, je třeba vycenit zuby a použít ostré lokty. To se ale malinkému závodníkovi úplně nepodařilo. I proto se vítěz brněnského závodu MotoGP z let 2012 a 2014 loučí „jen“ jako trojnásobný vicemistr světa.

Přesto neodchází zklamaný. „Dosáhl jsem víc, než jsem čekal a jsem velmi hrdý na to, čeho jsem dosáhl. Naplnil jsem svůj sen stát se závodníkem a to je něco, co jsem nečekal, když jsem jako dítě sledoval jezdce mistrovství světa v televizi.“