„Po incidentu se cítím hodně bolavě. Odnesl to pravý kotník, respektive se v něm po pádu asi pochroumala nějaká chrupavka nebo se stalo něco na patě. Dělalo se maximum, abych mohl nastoupit. Musím za podporu poděkovat klukům z dalších českých týmů. Všichni se snažili, abych se mohl dostat do sedla,“ chválil motocyklista týmu Orion-Moto Racing Group, který je po osmi etapách čtrnáctý.

Martin Michek
Macík slavil na Dakaru další triumf. Michek měl po karambolu mžitky před očima

Co mohli s kotníkem zdravotníci během dne volna udělat?
Dávali mě do kupy, abych mohl nazout závodnickou obuv. Nohu jsem ledoval. Byl jsem v klidu, zkoušeli jsme zábaly, kompresní metody a lymfodrenáž. Kotník je sice pořád oteklý, ale řekl bych, že se začíná hojit. Začíná se totiž pěkně vybarvovat. (usmívá se)

V čem vám může bolavý kotník při jízdě vadit?
Nebude obvyklých sto dvacet procent, o kterých vždycky mluvím. Ale doufám, že mě zranění bude limitovat co nejmíň. Přeju si to a dělal jsem pro to všechno. Jak se dostanu do boty, nějak se to rozhýbe. Věřím, že zvítězí adrenalin, i když to asi bude bolet. Zatím beru prášky na bolest, ale při jízdě je omezím.

Zdroj: Orion-Moto Racing Group

Jak náročných bylo úvodních osm etap (plus prolog)?
Taková porce na Dakaru nikdy nebývala…Jelikož jsme v jedné stopě odkázáni sami na sebe, nebylo to nic jednoduchého. Bylo to extrémně výživné, pro motorkáře to byl přímo masakr. A to jak po navigační a jezdecké stránce, o psychice ani nemluvě.

Chladné a deštivé počasí tlak na motorkáře znásobuje. Nebylo to až příliš?
Jezdit v dešti nám vůbec neprospívá. (usmívá se) Rána bývají v poušti pěkně mrazivá. Asi dvakrát jsme byli při ranním startu omrzlí jak Eskymáci. Snažili jsme se na sebe nasoukat všechno možné, co jsme měli. Copak v etapě, tam člověk bojuje s tratí, zahřeje se při tom, a tak zimu ani nevnímá. Nejhorší ale je, když skončí rychlostní zkouška a přesouváme se po asfaltové silnici třeba tři sta kilometrů do bivaku. Jede se proti větru a řidítky ani nepohneme. Tak to je velký marast.

Martin Macík
Lidé chtějí náš humor. Jak se z řidiče kamionu Macíka stal komik posedlý Dakarem

Co se vůbec událo, že motocyklisté v sobotu nezávodili, ale čekal je právě přejezd?
Pořadatel argumentoval naší vyčerpaností, ale určitě velkou roli sehrálo počasí. Přišly bouřky a nekonečný liják. Spousta vody i bahna smetly bivak v Háilu. V pátek jsme také doplatili na navigační chybu při cestě do bivaku v Rijádu. V osm večer většina motorek kvůli špatně označené odbočce ještě někde bloudila. Mnoho závodníků by se nestihlo připravit na další etapu a kdoví, jestli by vůbec usnuli. Myslím, že sobotu skrečovali hlavně kvůli tomu.

V závěru Rallye Dakar vás čeká obávaná pouštní oblast Pustá končina s obrovskými dunami. Jak se tam těšíte?
Není tam až tolik kilometrů, ale budou brutální. Protože budou převládat duny, půjde tam totiž hlavně o obtížnost. A ke slovu přijde skutečná maratonská etapa. Obecně to bude těžká šichta, protože nějakých 180 kilometrů v písku můžeme jet klidně čtyři nebo hodin. V druhé části by se však mělo jet v příznivějších klimatických podmínkách. Mělo by tam být tepleji, a hlavně by neměl hrozit déšť. Po pravdě se na lepší počásko všichni těšíme.

Změnily se v průběhu soutěže nějak vaše ambice?
Den ode dne ukrajuju kilometry a moc na to nemyslím. Navíc mi zranění ambice malinko zkomplikovaly. Ale pořád jdu za svým cílem. To znamená vylepšit nejlepší výsledek. To bych si chtěl splnit, ale vím, že to nebude vůbec jednoduchý.

Libor Podmol na Rallye Dakar 2023.
Návrat na vozíku. Podmolovi našli další prasklé kosti, sen o Dakaru nevzdává

Přes trable, co vás potkaly, dá se v závěru ještě zrychlit?
Dá se všechno… (směje se) Pochopitelně jsem nohama na zemi. Všichni, kteří jedou přede mnou, jsou tovární jezdci. To jsou adepti na vítězství. Abych se mohl posunout výš, musí někdo z nich vypadnout. Jezdecky na ně mám, ale mají mnohem víc natrénováno. Mohu se jim přiblížit, ale to je tak maximum.