Vypadalo to, že by rodačka z Benešova mohla zamířit výš a zabydlet se v mezinárodní konkurenci. Jenže dnes to vypadá tak, že se bude muset věnovat civilní profesi a z milovaného motokrosu zůstane jen občasná zábava.

Při tom se jí loni nadmíru dařilo. V prestižním mezinárodním mistrovství Německa, tzv. Ladies Cupu skončila třetí, a to byl signál, že by talent a píli mohla zúročit. „V Německu se mi nejvíc zamlouvala vyrovnaná konkurence. Na každý závod se tam sejde třeba čtyřicet holek. Motivovalo mě, že jsem si tam zazávodila líp než na našem mistráku. Je to tam všechno profesionálnější,“ vypráví Kristýna Vítková.

Prvních deset v pořadí startuje v mistrovství světa. I další jsou už ostřílené závodnice a nebojí se. Na druhou stranu jsou tam i pomalé dívky, které teprve začínají. „Jezdí hlavně proto, že si to chtějí užít. A je jedno, jestli jim je čtrnáct nebo čtyřicet. Závodí i maminy. Soupeří spolu, ale mají se rády.“

I proto se tam Kristýně líbilo. „Doma holky hrozně řeší, že jsou na českém mistrovství. Snažila jsem se jim říkat, že je to právě jen republika, a není se čeho bát,“ vysvětluje motorkářka.

Velká škola

Jejím nejlepším umístěním v osmidílném německém seriálu bylo druhé místo. „Všechny závody ovládla účastnice mistrovství světa Larissa Papenmeier. Na nás ostatní zbyl jen boj o další příčky. Závodit v Německu byla velká škola,“ pokračuje třiadvacetiletá závodnice.

Zkušenosti z mezinárodní scény se jí náramně hodily i na domácí scéně. Jenže si na sebe upletla bič. „Rozhodla jsem se, že vyhraju všechny jízdy. Tím jsem se dostala pod tlak, ale nakonec jsem to dokázala.“

Přitom ve dvou rozjížďkách upadla. Pokaždé se ale oklepala a ztrátu dohnala a ještě dokázala zvítězit. „Na to se nezapomíná. Prožila jsem svou nejúspěšnější sezonu,“ usmívá se blonďatá dlouhovláska.

Pro letošek plánovala, že se bude výkonnostně posouvat. Chtěla jet stabilně mistrovství světa, v němž dosud nastoupila šestkrát. V polovině případů to bylo při domácí Grand Prix v Lokti a v elitní společnosti dokázala vyjet i nějaké bodíky.

Svůj rozlet však musela korigovat. A na vině nebyla koronavirová pandemie.

Začala se shánět po nějaké podpoře. Světový šampionát je finančně někde jinde, ale v tom narazila. „Nesehnala jsem sponzora, nepomohl mi ani Autoklub,“ krčí rameny. Žila v domnění, že když se v Německu předvedla, někdo jí v reprezentaci pomůže.

Přednost dostalo kuchařské řemeslo

„Měla jsem do šampionátu chuť, ale je to pryč. Táta není milionář. Musela jsem si uvědomit, že motokros není v mém životě hlavní. Zamrzelo to. Roky jsem pro to dělala první poslední, ale najednou zjistím, že to vlastně nemělo cenu,“ říká smutně.

Padlo rozhodnutí, že přednost dostane práce. „V ní jsem našla novou životní cestu, nové plány, nové cíle,“ vykládá vyučená kuchařka.

Kristýna Vítková dojíždí z Benešova do Prahy. Je zaměstnaná v bistru zaměřeném na těstoviny a saláty. „Trénovat budu podle toho, jak budu mít volno, ale myslím, že po návratu z práce toho stihnu dost, abych se připravila na český šampionát,“ pokyvuje hlavou.

„Chodím běhat, jezdím na kole, a když to vyjde, sednu i na motorku. V tom problém není. Na Česko to stačí, ale na Evropu nebo na svět to pochopitelně není. Na to je potřeba jiná příprava,“ míní.

Těší se, že začíná pořádně vařit

Je z toho trochu smutná. „Myslím, že motokros u nás nemá velkou budoucnost. V mém případě se dá dělat jen pro zábavu. Sice si zatím nedokážu představit, že bych úplně skončila, ale odhaduji, že bych mohla jezdit ještě asi tři roky. Pak možná přijde čas na rodinu,“ naznačuje.

Teď už má i jiné starosti. V bistru končí prodej přes okénko a dnes přišli první zákazníci. „Lidé se z home office vracejí do kanceláří. Těším se, že začínáme pořádně vařit a život se vrací do normálních kolejí,“ přeje si.