Jak se s epidemií koronaviru pere závodník rallye?
Mám se dobře, člověk se nemůže hroutit, když se aktuální situace týká nás všech. Spousta věcí musela jít v téhle době stranou a sport bohužel také. To se nedá nic dělat. Nejdůležitější je, abychom se z toho všichni co nejrychleji otřepali, aby se co nejdřív dalo normálně žít. Až pak můžeme přemýšlet nad tím, kdy budeme moci závodit. Jako v ostatních sportech je úplný stop stav, nemáme žádný termín, kdy by se mohlo něco dít. Nikde se nezávodí a výhled také není dobrý, i s ohledem na to, jak to bude s cestováním mezi státy.

On-line ke koronaviru ZDE.

A osobně si myslíte, že se něco letos zvládne odjet?
Bavíme se o tom s kolegy závodníky a vůbec nevíme. Třeba pokud by na Barumku nemohla přijet polovina závodníků z Evropy, tak by to bylo složité i pro pořadatele. I když to v Česku zvládneme dobře, tak je tu pořád dost států, které to nezvládají, a tím bude hodně závodů poznamenaných.

Jde o velký zásah do týmové režie?
Zásah to je. Hodně našich sponzorů je napojených na automobilový průmysl. Se všemi sponzory jsem v kontaktu, všichni chtějí v podpoře pokračovat, ale sami nedokážou odhadnout, v jaké výši budou schopni dohody plnit.

Štve vás celá ta situace o to víc, že přišla ve zlomové sezoně, kdy jste měl jet světové závody?
Určitě. Ale beru to tak, že se nedá nic dělat. Lidí, kterých se to dotýká, je mnohem víc a zasahuje to citlivější témata a oblasti než to, že nemůžeme závodit.

Stihl jste alespoň Švédskou rallye. Byl to pro vás přelomový zážitek?
Úžasný, protože pro mě to byl první závod mistrovství světa, který jsem jel. I když rallye byla poznamenaná zkrácením kvůli počasí. Byť jde o jedinou zimní soutěž, tak teploty byly nad nulou a nesněžilo, takže sněhu bylo hodně málo. Kvůli tomu se zrušila více jak polovina soutěže. A já jsem se nejvíc těšil na ten vytrvalostní prvek závodů mistrovství světa, které jsou dvojnásobně delší oproti českým závodům. A nakonec to bylo ve finále kratší než Bohemka a ještě rozložené do čtyř dnů. Takže závod byl nakonec docela zvláštní. Tratě byly krásné, konkurence neskutečná. Ale nebylo to úplně to pravé mistrovství světa ve své ryzí podobě, takže doufám, že se situace rychle změní a já to zažiji doopravdy.

Co vám závod, byť ve zkrácené verzi, ve světové konkurenci ukázal?
Že se mám kde zlepšovat. Někdy se nám dařilo být soupeřům blíž i s minimem zkušeností oproti seveřanům. A někde jsem ztrácel i víc, než jsem sám očekával. Takže mám spoustu poznatků do budoucna. Je tam hodně prostoru, kde se můžeme zlepšovat. A kde jinde se učit, než přímo během mistrovství světa.

Bojíte se toho, jak se může projevit dlouhá tréninková pauza? 
Největší pesimisté si myslí, že se letos už vůbec nepojede. Ale snad bude možnost nějakého testování. Doufejme, že z toho nebude pauza na dlouhé měsíce. 

Co teď vlastně děláte?
Snažím se ve všem najít něco pozitivního, takže využívám čas k tomu, abych dohnal resty, které mám za roky závodního shonu. Zároveň se udržuji v kondici. Co se týká fyzické přípravy, tak ty tréninky mám rád, takže jedu normálně dál. A hodně jsme v kontaktu se sponzory a týmem. Řešíme scénáře, jak by všechno mohlo vypadat.

A čím konkrétně zabíjíte volný čas?
Bydlím na vesnici, takže lítám kolem baráku. Na zahradě mám pořád hodně restů. A jelikož jsem začínal závodit s Favoritem, což je moje srdcovka, tak před rokem a půl jsem si pořídil jeden zachovalý sériový kousek. Na něm jsou nějaké mouchy, takže je ladím. A to jsem si myslel, že se k tomu tak deset let nedostanu.