Psal se rok 2001, v Česku panoval krušný mráz a on trpěl v parné Africe.

Na slavné rallye z Paříže do Dakaru mu byli největšími soupeři Rusové na kamazech včetně vítěze z předchozího ročníku Čagina. Tenkrát to však ještě nebyla suverénní stáj Kamaz-master jako dnes.

Kamiony se jim sypaly, naopak Puma (název tatrovky) se držela. „Konkurence se vymlátila sama,“ zavzpomínal navigátor Josef Kalina na 23. ročník, při němž parta z Kopřivnice pošesté ovládla pořadí a do cíle si přivezla do té doby největší náskok v historii kategorie kamionů, 8:09:15 hodin. Pozor, ani Lopraisově sestavě se nevyhnuly trable. A přišly dokonce už v úvodu. „V Maroku nás postihl defekt kola a o den později jsme prorazili chladič,“ líčil hvězdný pilot.

„Během tří set kilometrů jsme museli po dvaceti minutách snad patnáctkrát zvedat kapotu a dolévat vodu. Pro ni jsme ale museli zajíždět do vesnic a čerpat ji ze studní. Naštěstí jsme byli v oblasti, kde vodu sehnat nebyl tak velký problém,“ vysvětlil Loprais.

„Otvor se podařilo v cíli zavařit, a i když jsme klesli na jedenácté místo, nic hrozného to nebylo,“ pokračoval. „Pak jsme útočili ze zadních pozic a raději vsadili na rozvahu. Vyplatilo se to.“

Při okruhu kolem Tikžikži nevydržel Čagin a o dvě etapy dřív poškodili kamiony Tomáš Tomeček a druhý Rus Kabirov. „V Mauritánii jsme poznali, že nám už není dvacet. Při dlouhých etapách jsme trpěli jak zvířata. Ale věděli jsme, že jedině tam máme šanci porazit kamazy,“ přiznal muž, jemuž právem náleží přezdívka Pán Dakaru (Monsieur Dakar).

Mimochodem… Tehdy se závodilo jinak. „S náklaďákem nemůžete jet v dunách jako s autem stopadesátkou. Kdo neudrží vášně, tak za nějaký čas kamion oddělá.“

Všimněte si. Nad dvacet let starými ohlasy se lze jen pousmát.

Nejslavnější motoristický maraton se od časů Karla Lopraise hodně změnil. Za jedenáct ročníků v Jižní Americe se motoristický podnik neskutečně zrychlil. Dneska jedou „palbu“ i kamiony.

Ale zpět k Lopraisovi a roku 2001. I když měli Češi triumf na dosah, v předposlední etapě je potkaly potíže s řízením. „Nevěděli jsme, o co jde, protože se jelo na kluzkém povrchu,“ divil se tehdy jednapadesátiletý pilot.

„Uvolněný monoblok jsme museli opravit, protože kamion byl v rychlosti neovladatelný. Mechanik Petr Hamerla monoblok natvrdo přivařil a jelo se,“ popsal po čase Loprais, jemuž se v těch okamžicích v hlavě promítal zážitek z roku 1991, kdy přišel o prvenství v závěrečné jízdě kolem Dakaru.

O den později slavil šestý triumf a v tu chvíli vyrovnal rekord Francouze Peterhansela v počtu celkových výher.

Ještě příští rok skončil druhý za Čaginem. Tím ale slavné období skončilo. Vlády se ujali Rusové. Kromě tří nizozemských vavřínů slavili od té doby jen oni.