Mechanici mu už na místě ladí motocykl. On si zatím poslal kolo, sám cestuje v úterý.

Lukáš Pešek míří přes půl zeměkoule na druhý závod seriálu světového šampionátu silničních motocyklů.

„Japonské Motegi není můj oblíbený okruh, ani nevím proč. Stejně jako Losail v Kataru. Aspoň je budu mít ale rychle za sebou, pak už zbývá z těch, co nemám rád, jenom Anglie,“ netrápí se.

„A bodovat chci stejně jako minule. První desítka, to je to, za čím jdu.“ Druhou sezonu v kubatuře do 250 ccm zahájil na své Aprilii 13. místem.

Přitom vytrvale řešil potíže se strojem, gumami nebo podvozkem. „Jelo se ve tmě, to kvality ještě úplně nepoznáte. Ale pole se opět vyrovnalo. Třináct čtrnáct lidí může útočit na přední pozice,“ říká.

Zlepšující se fyzičku bude držet i v Japonsku. Poprvé si vzal svůj silniční bicykl a chce si trať objet. „Beru to na rozproudění krve,“ říká.

„Stihne jeden aerobní trénink a pak se těsně před závodem rozjíždí deset minut na válcích,“ vysvětluje kondiční trenér Antonín Strach, který ho vybavil dvěma špičkovými speciály.

„Dřív jsem vůbec nejezdil, teď mě to moc chytlo,“ pochvaluje si Pešek.
„Zvládnu třikrát týdně hodinu a půl až dvě. Kilometry neměřím, beru to jako trénink. Raději ale na silnici. Ta je rychlejší, odsýpá to líp než v terénu.“

A že by si troufl na závod v sedle stroje, který by musel pohánět vlastní silou? „Ne, to ne, to bych asi umřel. To by bylo horší než na běžkách,“ připomíná svoji účast na lednové Jizerské třicítce. „Závodím raději jen ve svým sportu.“