Zatímco před lety vyrážel legendární Karel Loprais z Frenštátu pod Radhoštěm se svou ekipou tři nebo čtyři dny před silvestrem, a ve svém závodním kamionu Tatra v pohodě doputoval do Paříže, či na jiné evropské místo startu, teď probíhá doprava podle předem daných pravidel.

Od roku 2009, kdy se konal premiérový jihoamerický Dakar, se musí veškerá technika startujících z Evropy nalodit v Le Havru na jeden obří trajekt, a ten dopraví soutěžní, doprovodná i novinářská vozidla do Argentiny. Vzhledem k tomu, že plavba přes Atlantik trvá přes měsíc, je nezbytné, aby motorističtí vytrvalci měli všechno oproti africkým Dakarům nachystané mnohem dřív.

„Přípravy probíhají nehledě na další závodní a testovací program prakticky celoročně. Asi dva měsíce před odjezdem, tedy zhruba na konci září, se začíná všechno kompletovat. Auto se postupně doladí do finální závodní podoby, musí se zabalit doprovodná technika, zásoby jídla a vody, všechny osobní věci a vhodné oblečení do jihoamerických tropů, ale i do vysokohorského andského prostředí. V neposlední řadě je nutné se připravit na složitý předstartovní administrativní proces," vypráví pilot týmu Big Shock Racing Martin Macík.

Také čtěte: Napodobí na Dakaru otce? Chci si k Top 5 čuchnout, přeje si Macík

Zdlouhavé sbírání razítek

Jedná se o celou řadu vyplněných a orazítkovaných lejster, bez nichž by se auta a motorky nedostaly na start. „V Le Havre musíme předložit klasické techničáky a potvrzené homologace. Na technické přejímky se připravujeme dva měsíce a na nic se nesmí zapomenout. Jak auto odevzdáme, tak si ho v jihoamerickém přístavu vyzvedneme. Pak už není prostor na větší změny. Těsně před odjezdem kontrolujeme každou bednu. Seznam náhradních dílů a součástek máme po ruce, abychom v případě potřeby věděli, kam pro co sáhnout," popisuje přípravy pokračovatel rodinné dakarské tradice.

Martin Macík zkouší, jak bude jeho kamionu slušet číslo přidělené pro Rallye Dakar 2017.Zdroj: Deník/Jan Hájek

Nalodění probíhá každoročně kolem 20. listopadu a má svůj tradiční řád. „Vyrážíme tam s auty den před naloděním. Známe přesný čas, kdy přijdeme na řadu. Na místě býváme v půl deváté ráno a ještě se nestalo, aby při přejímkách nepršelo. Od pracovníka pořadatelské agentury Amaury Sport Organisation (ASO) dostaneme složený papír. Na něm je několik políček, do nichž nám jednotliví komisaři a technici otisknou schvalovací razítka. Samozřejmě největší pozornost je věnována závodním strojům, plombují se turba a další součásti, na asistence se tak přísně nehledí. Když je celý formulář orazítkovaný a máme vyfasované navigační přístroje, odjíždíme na parkoviště, kde vozidla i s klíčky předáme pořadateli," líčí 27letý jezdec.

Kontroly a předání aut trvají okolo šesti hodin. Na loď si tým organizátorů dopravuje techniku sám, ale posádky raději přidávají k motorům omezovač. To kvůli tomu, kdyby si někdo z přepravní společnosti chtěl s nadupaným kamionem v přístavu zazávodit. „Přiznám, že loď, která dakarský náklad přepravuje, jsem možná nikdy neviděl. V dáli jich sice kotví několik, ale která to je, nevím… O plavbě nemáme informace, ale na palubě by měl být dohled od ASO. My se jen dozvíme, že loď přistála, což bývá někdy kolem Vánoc, a vozidla si můžeme v docích vyzvednout," pokračuje pilot kamionu Liaz.

Nepřehlédněte: Kolomý před Dakarem: Chci sošku beduína, špičce se dokážu přiblížit

Silvestr se slaví nadvakrát

Po návratu z Le Havru mají posádky doma zhruba měsíc času. Moc věcí už ale nemohou změnit. Všechno pluje na trajektu. „Někdy se ale stane, že nám dodavatel nestačil něco vyrobit a pokud se to vejde do letadla, tak to ještě na start dotlačíme. Letos to jsou třeba dva malé kardánky, které se vejdou do kufru, nebo moje kombinézy, které krejčová nestihla ušít," říká závodník, který má za sebou čtyři Dakary, z nichž dva poslední byla v roli pilota.

Martin Macík na Rallye Dakar 2016.Zdroj: archiv

Odlétá se hned po Vánocích. V Buenos Aires si posádky jedou do přístavu vyzvednout vozidla, přičemž nikdy nevědí, v jakém stavu je najdou… Tentokrát vytrvalostní rallye startuje z Asunciónu v Paraguayi, kam je to 1200 kilometrů a kamiony to musí samy dojet. Když na to budou piloti hodně šlapat a všechno dobře půjde, tak je čeká 15 hodin jízdy, a to nebude po dlouhém letu nic příjemného.

Silvestr slaví Češi nadvakrát. Jednou středoevropský, který má půlnoc o čtyři hodiny dřív, a pak i ten místní. „Připíjíme si pivkem a jdeme spát. Na Nový rok nás čekají další technické a pak i administrativní přejímky. Člověk se nesmí opozdit. Může se to celé zdát jako opruz, ale už to není tak zdlouhavé jako ve Francii a má to svůj význam i z hlediska naší bezpečnosti a regulérnosti. Jde přece o to, aby se na start nedostal někdo s vozidlem, které by mělo oproti ostatním technickou výhodu. Dakar by měl být přece o tom, jaký je kdo řidič," míní jeden z nejmladších pilotů v kategorii kamionů.

Z přejímek putují všechny stroje na uzavřené parkoviště. „Tam stojí auta a motorky do 2. ledna, kdy jedeme na startovní rampu a vyrážíme do prologu. Bohužel to pořadatelé letos vymysleli tak nešťastně, že v Paraguayi odjedeme jen pár desítek kilometrů a vracíme se do Argentiny. Přesto se na závod těším a chci bojovat o co nejlepší umístění," přeje si kamionista, který při své řidičské premiéře v roce 2015 nejnáročnější motoristický maraton nedokončil a letos v lednu skončil devatenáctý.

Čtěte také: Macháček se rozloučí s Dakarem, na čtyřkolce. Je to logické, říká legenda