Kliknutím zvětšíteKromě překonávání dun a dalších překážek na probíhající pouštním maratonu v Saúdské Arábii se otec dvou malých dcer věnuje během roku i dalším věcem. Z nich se fanoušci nejvíc těšívají z talkshow Posedlí Dakarem. Ale Mates, jak Macíkovi každý říká, si v posledních letech nabral další věci.
„V MM Technology mám na starosti i kompletní marketing. Na to nestačí dát za den na sociální sítě dva příspěvky a myslet si, že tím to hasne,“ uvedl před startem v Saúdské Arábii řidič, který v sedlčanském týmu navazuje na otce, jenž závodní kariéru uzavřel v roce 2011.
Motorismus je o hledání sponzorů a marketingu. Co všechno stíháte?
Přípravu televizních reklam, gify, které mohou lidé používat na sociálních sítích, různé grafické podklady pro vnitřní komunikaci týmu a teambuilding. Práce je kolem toho moře, ale nejsem na to sám. Vedle toho ladím detaily, co nás čeká po Dakaru, ale snažím se i odpočívat. Jde mi o to, abych s rodinou prožil klidné Vánoce. Během roku bývám hodně pryč. Děti jsou malé jen jednou a rostou strašně rychle.
Nepřemýšlel jste, že byste marketing přenechal nějaké agentuře, a tím získal víc času?
To, co dělám, mě baví, a také se tím živím. Od devatenácti jsem s tátou podnikal. Na marketing jsem zkusil najmout pár lidí, ale nebylo to ono. Stejně jsem to dělal sám.
Nikomu se dnes nechce moc pracovat
Vy jste se udělal takzvaně pro sebe, že?
Ano, dneska mám svou agenturu a práce mi energii nebere. Jen se snažím, aby bylo všechno zařízené dopředu a po dobu Dakaru se nemuselo nic řešit.
Kamion Martin Macíka na trati Rallye Dakar.
Je pro vás lepší sám realizovat vlastní nápady než spoléhat na někoho jiného?
Ano. Mám pocit, že to zvládnu líp. Učím se za pochodu. Vidím, že chybují i úspěšní lidé. Toho bych se chtěl vyvarovat a dostat se o něco dál. To požaduju i po lidech kolem sebe. Jenže dneska je to docela těžké – nikdo nechce moc pracovat, ale co nejvíc vydělávat.
Povídejte.
Někdo si třeba myslí, že když má vysokou školu a dává příspěvky na Instagram, tak je marketingová hvězda. To je ovšem na velkém omylu. V dnešním prostředí je strašně náročné správně fungovat. Avšak pro ty, co se mnou drží krok, udělám hory doly.
Už několik let pořádáte po návratu z Rallye Dakar sérii talkshow Posedlí Dakarem. Jak jste na tento – v motoristickém prostředí neznámý – projekt přišel?
Ještě když jezdil táta, tak ho po Dakaru zvali do Městského muzea Sedlčany, aby udělal besedu. Přišlo tam dvacet třicet lidí, odvyprávěl pár zážitků a všichni byli spokojení. Když jsem se pak zapojil do závodění, tuhle povinnost mi s úlevou přenechal.
Pojal jste to však jinak než otec, že…
Když jsem před deseti lety vystoupil poprvé, přišlo se podívat sto lidí. Napodruhé jich dorazilo ještě víc. Narvali se skrz ochoz do vedlejší místnosti, takže nemohli vidět na promítané fotky. Další rok jsem začal zjišťovat, jestli bych se nemohl přesunout do kina. Tam už zavítalo dvě stě padesát posluchačů a rozkřiklo se to. Lidi psali na sociální sítě, ať k nim přijedu. Dal jsem nabídku, že dorazím tam, odkud přijde dvě stě komentářů.
Chytlo se to?
Už nevím, o kolik měst se jednalo, ale zájem včetně Prahy nebo Ostravy byl velký. Muselo se zjišťovat, jestli je možné dostat se do kulturáků a biografů, což nebylo snadné, protože programová skladba se dělá rok předem. Samozřejmě se řešilo, jak to pořadatelům dopředu zaplatit. Nevěděl jsem, jestli lidi dorazí, ale všude jich přišlo dost, dvě stě až tři sta, takže jsme se dostali i do kinosálů. To zase obnášelo výrobu plakátů, ale vyplatilo se to. Před Vánoci bylo víc jak z poloviny vyprodáno a po návratu z Dakaru komplet.
Co byl v tomto směru váš největší úspěch?
Kongresový sál v Praze. Měl jsem i další plány, ale pak všechno zbrzdil covid. Tedy jak se to vezme. Diváci chodili i v rouškách.
Chci, aby si diváci za své peníze něco užili
Posedlí Dakarem ale nejsou ani vzdáleně beseda. Jak vás napadl lehce zábavný formát?
Jsme něco mezi besedou a stand up comedy. Mám rád, když se věci hýbou. Proto na začátku promítáme dokument o uplynulém ročníku. Není ale možné, abych v kamionu povozil větší množství lidí – to se děje v létě při jiné akci a pro menší počet fanoušků. Říkal jsem si, že to musíme podat jinak a trochu udělat šou. Potíž byla v tom, že jsem nebyl žádný šoumen, a tak jsem šel do rizika. Tehdy také vznikl název Posedlí Dakarem.
Martin Macík
Na pódiu býváte s vaším navigátorem a působíte jako sehraná dvojice…
S Ferrym Tomáškem se dobře známe a prima se doplňujeme. Často však překvapíme i sami sebe tím, jaké z nás padají hlody. Diváky není možné nechat chvilku přemýšlet.
Jak to myslíte?
Do lidí se pořád musí sypat fóry, a nejen to, ty vtipy musí navazovat. Je to docela náročný a není místo na nervozitu, koktání a zadrhávání, to by špatně dopadlo. Někdy s námi vystupuje motocyklista David Pabiška. Je srandista, ale kdyby neznal náš styl, byl by z vyprodané haly vytuhlej. My do něj šijeme, pomlouváme ho, že jel obráceně, padal a podobně. On si ale umí ze sebe udělat srandu. To je pro Posedlí Dakarem důležité. Lidi takový humor chtějí, nicméně ne každý by to snesl.
Píšete si na Posedlí Dakarem scénář, nebo jak moc vlastně improvizujete?
Máme určitý harmonogram. Skládá se z různých historek, které lidem humorně předkládáme. O co silnější moment se jedná, tím je to pro publikum větší zábava. No a improvizace může být asi padesát procent. Odbočujeme od kostry, ale zároveň je důležité, aby nezmizel vtip. Diváci si zaplatí peníze a já chci, aby si za ně něco užili.
Rallye Dakar se vám tím dost protáhne…
Neskončíme v půlce ledna projetím cílové rampy. Po návratu ze Saúdské Arábie si pár dní oddychneme, věnujeme se rodinám a doladíme scénář. Posedlí Dakarem se rozjedou zkraje února a skončí v závěru března.
Můžete prozradit, jaké máte další plány?
V přípravě je také letní OpenAir. Loni už proběhl v Sedlčanech a v Přerově. Není to jen o našem týmu, je to pro pro širší závodnickou komunitu. Čím víc bude dakaristů, tím víc bude fanoušků. Pro ně to dělám. Chci ukázat, jaký vztah mají Češi k Rallye Dakar. OpenAir a Posedlí Dakarem jsou důležité akce v tom smyslu, že pokud budeme mít fanoušky, budeme mít i sponzory a média. V opačném případě o všechno přijdeme, a to nechceme.
12
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
