Líbila se vám Rallye Dakar v Saúdské Arábii?
Co se týče trasy, byl to asi nejjednodušší Dakar, jaký jsem jel. Trať pořadatelé připravili hodně rychlou, ale taky nebezpečnou. Vždyť zahynuli dva motocyklisté. Zároveň jsme se museli vyrovnat s nebývalou zimou. Kvůli chladu panovala i studená atmosféra v bivaku. Nefungovalo to jako v předchozích ročnících, kdy si člověk sedl a s někým poklábosil. Všichni byli zachumlaní. A co se týká fanoušků, tak se to s Jižní Amerikou vůbec nedá srovnávat. Hlavně ze začátku jich bylo málo.
Dalo se nehodě s kamionem van den Brinkena nějak zabránit?
Moc ne. Přitom Martin je náš kamarád. Chvíli předtím jsme ho předjížděli. Tohle ale byla jednoznačně jeho chyba. Nedal nám znamení, že se chystá odbočovat, takže jsme s tím nepočítali a nemohli jsme nic dělat. Po tom, co se to stalo, jsem prožíval strašné okamžiky. Myslel jsem, že je všechno ztracené.

Nakonec jste se ale do soutěže vrátili…
Zafungoval duch Dakaru. Hodně s opravou pomohl David Křípal (Ouředníčkův navigátor pozn. red.) a taky místní fanoušci. Hned se seběhli a snažili se být něčím nápomocni. Oprava se zdařila díky tvrdé práci našich mechaniků, pomáhali nám i lidé od van den Brinkena. Pořád to ale vypadalo dost beznadějně.
Jednalo se o nejsložitější opravu automobilu, jakou jste dosud zažil?
Potřebovali jsme nahradit celý zničený předek. Hned druhý den ráno jsem volal do Jihoafrické republiky, odkud auto pochází, aby nám poslali plán, jak má předek správně vypadat. Podle fotky jsme ho potom vyráběli z toho, co jsme zrovna měli po ruce.

Automobil jste opravili, ale plány na slušné umístění jste mohli odpískat…
Jeli jsme tam s jinými cíli, ale na druhou stranu musíme hovořit o velkém štěstí, že to celé takhle dopadlo. Stačilo, abych byl o vteřinu rychlejší, a kamion do nás narazil z boku. Nechci ani domýšlet, co by se pak mohlo stát…
Poznamenala vás nějak nehoda?
Po fyzické stránce žádný problém nemám, ale přivezl jsem si šrámy na duši. Otřásla s námi i zpráva o smrti portugalského motocyklisty Paula Goncalvese. Šlo o velkého sympaťáka. Člověk si pak klade otázku, jestli tohle všechno má smysl. Trvá pak nějaký pátek, než se z toho vůbec dostanete. Pořád je to ve mně.

Velkým tématem letošního ročníku byla účast šampiona formule 1 Fernanda Alonsa. Jak na vás zapůsobil?
Musím se před ním poklonit. Jde o obrovského profesionála. Působil mega sympaticky a v bivaku jsme ho vnímali jako hvězdu. Každý se s ním chtěl vyfotit a on vždy ochotně zapózoval. Chvíli jsem se s ním bavil a jevil se mi jako hrozně příjemný člověk. Je vidět, že k Dakaru přistupuje s velkým respektem.