Od prvního ročníku na konci sedmdesátých let minulého století zahynuly téměř tři desítky závodníků a drtivá většina z nich byli motocyklisté. Umírali v Africe, Jižní Americe a v posledních letech i na Arabském poloostrově. Podle statistik byl Španěl Carles Falcón v letošním 46. ročníku dvaadvacátou obětí na motorce.

Rallye Dakar je v tomto ohledu krutá. Zmíněný Falcón havaroval 8. ledna. Sice byl bezprostředně letecky transportován do nejbližší nemocnice, avšak navzdory důkladné péči podlehl rozsáhlým zraněním. Podle lékařské zprávy utrpěl zlomeninu obratle, pěti žeber, levého zápěstí a klíční kosti. Osudným se mu ale stal otok mozku.

Ondřej Klymčiw

V Jižní Americe zatápěl jezdcům z továrních týmů. Při premiéře v roce 2015 obsadil dvacátou příčku a mezi nováčky byl druhý. O dva roky později se vyhoupl na skvělé jedenácté místo, ale postihly ho i dvě vážné nehody. V roce 2016 zachytil zadním kolem o kámen, přeletěl přes řídítka a po hrůzném pádu si zlomil pánev a žebra, vykloubil kyčel, poranil slezinu a utrpěl pneumotorax. Oklepal se, ale v dalším sudém roce to bylo vážnější. Náhle vyletěl ze sedla, v poušti ho museli intubovat a v Limě mu operovali dva zlomené obratle. Měl kompresní fraktury hrudní a krční páteře a otok na pohmožděných plicích. V peruánské nemocnici ho dlouho udržovali v umělém spánku, až po měsíci byl schopný transportu. Léčba pokračovala v pražské nemocnici Na Homolce. Dá se říct, že se podruhé narodil, a přiznává, že měl štěstí. „Při zlomenině druhého obratle často dochází k poškození míchy. Za to, že žiju, jsem vděčný i svému trenérovi. Díky němu jsem na tom byl skvěle fyzicky a měl tělo samý sval. To mi pomohlo,“ řekl Deníku v rozhovoru před šesti lety. Nelze se divit, že další motocyklovou kariéru zavrhl. Přiměla ho k tomu i smrt Paola Goncalvese na Dakaru v roce 2020, kde působil v roli týmového manažera. „Tohle pouštní dobrodružství je pro mě uzavřená kapitola,“ konstatoval a nešetřil kritikou na pořadatelský tým ASO. Nakonec se na Dakar vrátil. Ale jen v doplňkové kategorii Klasik pro historické vozy. Letos ji jel počtvrté a prý naposledy.

„Carles byl usměvavý a vždy aktivní člověk. Vášnivě si užíval cokoliv spojeného s motocykly, závodit na Dakaru bylo jeho snem. Na motorce byl šťastný, proto bychom si jej měli pamatovat pro jeho úsměv a štěstí, které ve všech vyvolával,“ uvedl Falcónův tým TwinTrail Racing.

Podobné smuteční zprávy z Rallye Dakar se vždy po nějakém čase opakují. Zatím se neštěstí nedotklo českých motocyklistů, i když řada z nich prožila v pouštích situace, při nichž stydla krev v žilách.

Libor Podmol

Bývalý mistr světa ve Freestyle motokrosu jel letos Dakar potřetí. Zatímco v roce 2021 dojel na 31. místě, loni hned v první etapě havaroval a zlomil si dva hrudní obratle. Letos chtěl ukázat v kategorii bez asistence Original by Motul rychlost a poprat se o přední umístění. Jenže místo toho bojoval s řadou nepříjemností a do cíle se dostal jen díky své odolnosti. A nebyl daleko od pravdy, když své vystoupení označil bojem o přežití. Co všechno Podmola postihlo? V úvodu ho trefil kámen od soupeře do ruky a krvácel do rukavice. Ve třetí etapě spadl hlavou na skálu. Zdravotníci z přivolaného vrtulníku mu na trati sešili šrám nad okem devíti stehy. Jenže rána mu opuchla a tři etapy na jedno oko neviděl. Po dalším karambolu s výronem v ruce za tmy opravoval motorku… V celkovém pořadí skončil na 53. místě, v kategorii jezdců bez mechanika byl osmý. „Moje tělo během dvou týdnů dní dostalo záhul jako nikdy. Ale prožil jsem neuvěřitelné příběhy, a ty mi nikdo nevezme,“ prohlásil. Sportovní cíl se mu splnit nepodařilo, ale může být rád, že se vrátil živý. Navíc s oceněním od ředitele soutěže Davida Castery za odvahu a vůli.

Splnil slib otci, který se zabil na Dakaru

Rallye Dakar na motorce ovládl dvakrát. V roce 2005 měl známý Ital Fabrizio Meoni startovat naposledy, jenže do cíle nedojel. Při havárii si zlomil vaz a nepomohlo ani hodinové oživování. V Africe se zabil při třináctém startu. Ještě před odjezdem na silvestrovský start do Barcelony si tovární jezdec KTM se synem Gioelem slíbili, že Dakar jednou pojedou spolu.

To se jim bohužel nepoštěstilo, ale Gioele letos - 22 let po posledním vítězství Fabrizia – na svého tátu navázal. Mladý Meoni původně jezdil motokros a enduro. Jenže před deseti lety se rozhodl, že se bude řádně věnovat studiu, a ježdění dal vale. Jenže dávný slib mu stále přicházel na mysl. „Cítil jsem, že ho nemohu nesplnit,“ přiznal Gioele Meoni.

Martin Michek

Současná česká jednička dojela před týdnem stejně jako v roce 2021 desátá a podruhé vyrovnala český rekord, který v roce 1998 ustanovil Stanislav Zloch ještě v Africe. I Jihočech si vytrpěl bolest po zranění a krušné chvilky s nemocí, takže je skoro zázrak, že elitní desítku udržel a drsný maraton v Saúdské Arábii vůbec dokončil. Nejprve na písečné planině přehlédl sráz a po tvrdém dopadu si téměř vyvrátil zápěstí. S bolavou končetinou pak absolvoval dvojetapu Chrono48. „Ruka mě dost zlobí. Je hodně oteklá. Chvílemi jsem měl myšlenky, jestli mám vůbec pokračovat,“ přiznal. Zároveň ho několik dnů trápila viróza. „Je mi špatně, měl zimnici a horečku,“ líčil Michek, který si po dojezdu deváté etapy spolykal prášky a šel si hned lehnout. Když se večer probudil, spánek ho neosvěžil. Nocovat musel odděleně, aby nenakazil kolegy z týmu Orion-Moto Racing Group. Nepříjemnost ho postihla i v poslední etapě. „Měl jsem tam horkou chvilku, vykopl mě jeden šutr a poslal mě do kamenitého pole. Rozbil jsem si hubu, praskla mi vesta a dopadl jsem na oslabenou ruku,“ popisoval karambol, ale to už do cíle moc nezbývalo…

Začal zase jezdit, ovšem dlouhá pauza byla znát. I tak se přihlásil na letošní Dakar, ale doma musel slíbit, že pojede opatrně, aby se tragédie nezopakovala. Zároveň bylo potřeba přesvědčit ředitele Rallye Dakar Davida Casteru, aby mu umožnil start. Ten totiž jeho přihlášku původně kvůli nedostatku zkušeností s pouštními starty odmítl.

Gioelemu Meonimu se podařilo se sehnat sponzory a nastoupil v náročné kategorii Original by Motul pro jezdce bez asistence. Nakonec dojel na skvělém šestém místě a tátovi mohl poslat vzkaz do nebe.

Tím však příběh nekončí. Jeho stroj bude vydražen a zisk spolu se sbírkou od fanoušků bude předán nadaci Fabrizio Meoni Foundation, která díky vybraným financím v senegalské metropoli postaví školu.

Smrt ve vrtulníku

Nejznámějším tragickým příběhem na Rallye Dakar je smrt jejího zakladatele. Thierry Sabine, který byl motocyklovým i automobilovým závodníkem, tuhle bláznivou motoristickou soutěž vymyslel, založil a do poslední chvíle života na africkém kontinentu také organizoval.

Vyhrál několik závodů, dvakrát jel i 24 hodin Le Mans, ale život mu změnila africká soutěž Abidjan-Nice. V jejím průběhu se Sabine v roce 1977 na motorce ztratil. Tři dny se bez jídla a pití potácel pouští Ténéré, ale nakonec ho objevilo záchranné letadlo.

Francouzský pilot Philippe Boutron byl při výbuchu auta na Dakaru vážně zraněn.
Teroristický čin na Dakaru. Pod pedály byla bomba, rallye je v ohrožení

„Tehdy jsem pochopil, jak je život nicotný,“ vzpomínal později. „Při bloudění mě napadlo, že bych se mohl do toho moře písku vrátit a jednou ho pokořit,“ uvedl, jak se zrodila myšlenka na založení dobrodružství, jaké svět dosud nepoznal.

Psal se rok 1986. Dakarský konvoj se pohyboval v Mali. Už se nikdo přesně nedoví, proč se po sedmé večer v padající tmě a písečné bouři zvedla helikoptéra s ředitelem soutěže na palubě. Podivné na tom je, že právě Sabine byl odpůrcem letů za tmy, a několik minut před odletem posádka vysílačkou potvrdila, že čeká na evakuační vůz…

David Pabiška

Na motorce Rallye Dakar zvládl už počtrnácté - poprvé v roce 2007, kdy se jelo naposledy v Africe. V tomto směru je českým rekordmanem. Jeho nejlepším výsledkem je 18. místo z roku 2014 a kromě předloňského ročníku, kdy musel odstoupit kvůli covidu, Dakar vždy dokončil. Podobně jako Podmol startoval letos v Original by Motul, ale zdaleka ho nepotkalo tolik trablů. Cílem projel na 42. pozici a z jezdců bez asistence byl čtvrtý. Pabiška je totiž motorkářský držák a dojížděč. Když ale vidí soupeře na holičkách, vždycky zastaví. Na Dakaru v roce 2013 pomohl ležícímu italskému závodníkovi. Zavolal vrtulník, s vážně zraněným jezdcem čekal až do příletu. I pak - nehledě na svůj výsledek - asistoval při jeho nakládání. Před deseti lety za to obdržel cenu Českého klubu fair play. „Pomoc druhým je automatická. Jen doufám, že kdyby se někdy něco stalo mně, tak mi taky někdo pomůže,“ prohlásil. Podobných ocenění za nezištnou pomoc má motorkářský rytíř víc. Sám se do úzkých často nedostává, ale o dva roky později se i on dočkal vysvobození z lapálie. Po pádu měl otřes mozku a k malátnosti přispěla i čtyřkilometrová nadmořská výška. K Čechovi tehdy přijel Mira Stanovnik ze Slovinska a dotáhl ho do cíle. V bivaku pak zdravotníci dali Pabišku do kupy a celkově dojel na výborném 24. místě.

Osudnou se pro posádku stal náraz do osamělé duny. Vrtulník se nárazem roztrhal na kusy a trosky se rozletěly v okruhu několika stovek metrů. Charismatický Francouz (a s ním dalších pěti lidí) zahynul v pouhých šestatřiceti letech. Na místě nehody byl později postaven prostý kamenný pomníček. Stoji vedle akátu, který byl pojmenován Strom Thierry Sabineho.

Paradoxem je, že dva dny před tím poskytl Sabine stanici Radio Niger interview, v němž mimo jiné prohlásil, že by chtěl v životě dokázat ještě dvě věci: ukázat dceři Afriku a zemřít někde v poušti. Jeho slova se o dva dny později tragicky naplnila.

Motocyklové oběti Dakaru

1979 – Patrick Dodin (Fr.)
1982 – Bert Osterhuis (Niz.)
1983 – Jean-Noël Pineau (Fr.)
1986 – Giampaolo Marinoni (It.), Jasuo Kaneko (Jap.)
1988 – Jean-Claude Huger (Fr.)
1992 – Gillese Lalay (Fr.)
1994 – Michel Sansen (Bel.)
1997 – Jean-Pierre Leduc (Fr.)
2005 – José Manuel Pérez (Šp.), Fabrizio Meoni (It.)
2006 – Andy Caldecott (Austr.)
2007 – Elmer Symons (JAR), Erik Aubijoux (Fr.)
2009 – Pascal Terry (Fr.)
2012 – Jorge Martínez Boero (Arg.)
2013 – Thomas Bourgin (Fr.)
2014 – Eric Palante (Bel.)
2015 – Michal Hernik (Pol.)
2020 – Paulo Goncalves (Port.), Edwin Straver (Niz.)
2024 – Carles Falcón (Šp.)