Roučková už spřádá plány na další ročník Dakaru. Její role se mění, z pozice závodnice se stává postupně manažerkou. Její sen je ale jasný. „Já už prostě pokukuji po kategorii kamionů,“ přiznala v rozhovoru pro Deník.

První otázka je jasná. Jak se ohlížíte za posledním ročníkem slavné Rallye Dakar?
Na rovinu říkám že to dopadlo nad očekávání. Tentokrát jsme měli tým, který měl pod sebou dvě auta. Ondra s Gábou nikdy nejeli žádnou rallye. A stali se nejlepší českou posádkou. Absolutní bomba. My jsme našeho „Samíka“ dobře vypiplali, zapracovali na chybách. Bylo z toho třetí místo v kategorii. Mohli jsme být ještě lepší, určitě je v budoucnu prostor pro zlepšení.

Máte za sebou čtvrtou účast. Jak moc to bylo letos tvrdé?
Kategorie Classic má být těžká a náročná. Musela jsem nad jízdou přemýšlet jako jezdec. Už jsem trochu vyzrála, dva roky za volantem mi hodně pomohly. Byly tam kamenité pasáže, voda. To k Dakaru patří. Myslím si, že tratě budou těžší a těžší. Nejtěžší bylo v Saudské Arábii počasí. Byl to extrém. Nonstop jsme byli ve vodě, mechanici spali celí promočení. Jezdecky to bylo obtížné, jezdíš 700 nebo 800 kilometrů dva týdny za sebou. Byla to prostě makačka.

Vy jste měla běhěm závodu problémy s lopatkou. Co se stalo?
Byl do důsledek náročností závodu a dlouhé etapy. Stalo se to při manévru na hodně těžkém terénu. Musela jsem hodně kroutit volantem, nebyl tam posilovač řízení. Kola se zasekla v kolejích, takže se mi volant začal vracet. No, a odrazilo se mi do až do lopatky. Povolilo to po třech dnech. Nejhorší to bylo, když jsem potřebovala jít čůrat. No, sundavání kombinézy bylo něco. Naštěstí mi pomohl fyzioterapeutka a kluci v týmu. Za to jim patří velké díky.

Poprvé jste byla na Dakaru v jednom týmu s další posádkou. Jaké to bylo?
Je to jiné. Jedna stránka je, že prostě jsou dvě posádky, které si mohou pomáhat. Pokud by se něco stalo, jsou tam pořád dvě auta. Druhá stránka je manažersky náročnější. Dvě auta znamená hodně administrativy a dalších záležitostí. Bylo to divoké, ale zvládli jsme to. O to větší radost jsem měla, když kluci dosáhli na tak krásné umístění. Do budoucna už chceme pronajímat místa v týmu. Nabídneme prostě šanci začínajícím závodníkům.

Zažila jste v Saudské Arábie nějaký opravdu nepříjemný zážitek?
Tak třeba, když jsem přehlídla hranu duny a spadli jsme. Naše kategorie jela jako poslední, bylo to hodně rozježděné. Náš „Samík“ je naštěstí „blbovzdornej.“ Auto nás v těžkých chvílích podrželo.

S fanoušky na Dakaru je problém

Vy jste měli na postu mechanika studenta Filipa Bajoru. Jak si vedl?
Bylo to zase něco nového. Je to vlastně student ze školních lavic. Stal se plnohodnotným členem týmu, choval se jako velký chlap. Pan ředitel Střední školy technické a řemeslné v Novém Bydžově nám ho sám vybral. Je vidět, že má o svých žácích přehled. Filip byl samostatný, nebál se práce. Dokonce svářel na autech jiných týmů. Byla to prostě výborná spolupráce. Vidím v tom velkou sílu mládí.

Dakarem hodně otřásla situace, při které se Aleš Loprais se svým kamionem dostal do kontaktu s fanouškem, který později zemřel. Váš názor?
Bavili jsme se o tom, stojím při Alešovi. On ho prostě neviděl a nemohl vidět. Ten fanoušek tam prostě neměl být. Jednom doufám, že Aleš nepřestane závodit. Takové věci se na Dakaru stávají, nikdo to nikomu nepřeje. S fanoušky je v tomhle velký problém. Jsou neukáznění, lezou tam, kam nemají. Bohužel, není v silách organizátorů, zabezpečit trať, která má 600 kilometrů. Lidé by měli mít rozum a uvědomit si, že člověk proti auto nevyhraje.

Jaké byly vaše první dny po návratu domů?
Byla jsem v pracovním nasazení, už se připravuji na další Dakar. Už víme, že se rozrosteme o další závodnici. Uvidíme, s jakým autem pojede. Ale také jsem byla nemocná. Rýma a kašel, byla jsem úplně mrtvá. Ani jsem nemohla dojít k lednici.

V čem absolvuje Olga Roučková příští Dakar?
Našeho „Samíka“ bych rád pronajala. Pokud by měl někdo z fanoušků zájem si vyzkoušet Dakar, může. Bude mít naší plnou asistenci. Já už pokukuji po něčem větší.

Takže je ve hře kamion?
Je to tak. Máme dvě varianty. Uvidíme, po čem sáhneme. Ale tento rok budeme stavět kamion. Ondra pojede zase v Toyotě, já ale sním o kamionu.

Máte letos v plánu účast na jiných závodech?
Letos to bude opravdu stoprocentní příprava na Dakar. Rád bych ještě více manažersky vyrostla. Je potřeba celý tým zaštítit. Rád bych absolvovala nějaké běžecké závody. Uvidíme, jak nastavím kalendář. Moc volného času ale určitě nebude.

Takže se vlastně měníte z pozice závodnice na manažerku. Jaké to je?
Zatím závodím. Bojím se toho dne, kdy to už nebude možné. Na druhou stranu mě role manažerky naplňuje a baví. Další směr mé kariéry mám stoprocentně daný. Je to zvláštní, je to jiné. Hodně věcí se musím učit. Jako závodník můžeš na trati udělat minelu. Jako manažerka si ještě musím obrousit hrany.

Chcete ještě něco dodat?
Ráda bych se zmínila, že novinkou pro naše fanoušky je náš fanshop. Tam si můžou koupit opravdu cokoliv. Celý výtěžek půjde na další Dakar. Fanoušci tak vlastně budou součástí celého závodu.