Úřadující mistr světa Lauda se právě řítil po trati rychlostí překračující 250 kilometrů v hodině, když jeho vůz neovladatelně zatočil doleva a narazil do plotu, který ho následně vymrštil zpět na dráhu. Zatímco Guy Edwards se dokázal havarovanému vozu vyhnout, Harald Ertl a Brett Lunger do něj jeden po druhém najeli. V té chvíli začalo Laudovo Ferrari následkem exploze palivové nádrže hořet.

Lauda ztratil při srážce s Lungerem přilbu a zůstal uvězněn uprostřed plamenů, jejich teplota překračovala 900 stupňů Celsia. Život mu pravděpodobně zachránila skutečnost, že Edwards, Lunger, Ertl i Arturo Merzario vyskočili ze svých vozů a snažili se ho z plamenů vyprostit. „Lauda seděl uprostřed ohně a hádám, že trvalo zhruba minutu, než jsme mu dokázali rozepnout bezpečnostní pásy,“ uvedl později Edwards.

Velká cena Německa 1976:

V tehdy patrně nejlepší německé nemocnici Ludwigshafen, do níž byl záhy převezen, se Laudovi věnoval tým složen ze šesti doktorů a 34 sester. Výčet zranění – popáleniny prvního až třetího stupně na hlavě a rukou, zlomenina klíční a lícní kosti i několik zlomených žeber – byl sám o sobě dlouhý, lékařům však dělaly starosti hlavně jedovaté látky z hasicích přístrojů a následky vystavení žáru. Průdušnice i plíce byly totiž popáleny a Laudův život ohrožovala zejména tekutina hromadící se v jeho plicích.

Infografika

„Během nedělní noci mi do plic zavedli trubici, aby skrze pumpu mohli odvodnit mé plíce. Nebylo to ovšem snadné – kdyby pumpa pracovala příliš, zničila by mi plíce. Tehdy v noci mi mozek stále fungoval, ale tělo to začínalo vzdávat. Hlasy, které jsem slyšel, přicházely jakoby z dálky. Právě na ně jsem se ale soustředil, abych neupadl do bezvědomí,“ popisoval Lauda první noc v nemocnici.

Život rakouského pilota doslova visel na vlásku čtyři dlouhé dny a noci. Když mu lékaři následně poprvé poskytli zrcadlo, svého nového vzhledu se zděsil. „Ukázali mi mou tvář a já nemohl uvěřit tomu, že se jedná o člověka. Připadal jsem si jako nějaké groteskní zvíře, protože moje hlava i krk byly asi třikrát větší. Když jsem se díval do zrcadla, přišlo mi, že stále opuchám… vše byla jen obrovská hromada ničeho,“ pokračoval.

Souboj o mistrovský titul

O šest týdnů později překvapil Lauda celý svět, když znovu usedl do závodnické sedačky a zapojil se tak do souboje o mistrovský titul. „Čím déle bych otálel s návratem, tím horší by to bylo. Ano, měl jsem bolesti, což bylo vzhledem k rozsahu popálenin logické, ale nic nebylo důležitější, než usednout znovu do auta tak rychle, jak jen to šlo,“ vzpomínal Lauda po letech ve vysílání BBC.

„Měl jsem panický strach. Nejsem si jistý, jestli to vůbec můžu říct, ale skoro jsem si tehdy nadělal do kalhot. Nemohl jsem dostat z hlavy myšlenky na poslední závod a přemítal jsem, co je se mnou špatně. Sám sebe jsem dostal pod tlak… a pak jsem změnil přístup a věci začaly fungovat,“ dodal legendární Rakušan.  

Italskou Grand Prix sice musel Lauda absolvovat se speciálně upravenou přilbou, cílem však projel na fantastickém čtvrtém místě. Ještě důležitější ovšem bylo, že počínaje závodem na Monze začal Lauda nepřetržitě sbírat body, když v Kanadě dojel šestý a v USA pátý. Před posledním závodem sezóny, který se konal na japonském okruhu Fuji, tak dělily Hunta a Laudu tři body.

Neregulérní podmínky

Zatímco trénink a kvalifikace proběhly bez nejmenších problémů, závod se konal v podmínkách, které měly do regulérních daleko. Když se totiž jezdci začali rovnat na startovní rošt, spustil se prudký liják – kvůli komerčním tlakům však organizátoři závod přesto odstartovali.

Lauda odkroužil jediné kolo, pak zajel do boxů a souboj s Huntem vzdal. „Vůbec nic jsem neviděl… Existují i důležitější věci, než je titul mistra světa,“ zdůvodnil později své rozhodnutí. Hunt závod dokončil na třetím místě – a mistrovský titul získal o jediný bod.

Velká cena Japonska 1976: