Letos dojel rodák z Příboru druhý a pozoruhodné na tom je, že v kabině seděl sám. „Soupeři nad tím na startu kroutili hlavami, v cíli pak ještě víc,“ říká. „Všechno jde trochu pomaleji, ale dá se to zvládnout.“

Jeho náčiním byl navíc stejně jako v minulých letech kamion Tatra 815, který je jakousi retroverzí vozů startujících v 80. letech, a tudíž v něm chybí elektronika. „Na autě pracuji celoročně a tím se připravuji na různé situace, jaké mě mohou na trati potkat,“ vypráví 47letý dobrodruh.

Únavu z více činností prý necítil. „Jezdím tak, abych se vrátil,“ usmívá se Tomeček, který roli řidiče a navigátora vyřešil tak, že používal do ruličky svinutý roadbook, s nímž jezdí motocyklisté.

„Zjistil jsem, že když si navigaci kontroluji sám, připadám si svobodnější. To je fajn pocit,“ překvapuje.

S mechanikem nejezdí už dávno. A to proto, že věří autu. „Letos jsem měl jeden defekt, a jelikož si kola v dílně měním, nedělalo mi to problém ani v Africe. Co se týká zapadnutí v písku, tak na to jsem připravený podhuštěním pneumatik a správným nastavením vzduchového pérování,“ vysvětluje ostřílený tatrovák.

Poprvé startoval v Rallye Dakar už v roce 1995 po boku legendárního Karla Lopraise. A byla to vítězná premiéra. Za rok si připsal pomyslné stříbro, a když se přesunul za volant, získal jedno druhé a třetí místo.

V Africe jel Dakar dvanáctkrát a dvakrát v Americe. Od roku 2011 nevynechal ani jednou Africa Eco Race, přičemž třikrát vyhrál a byl druhý a dvakrát dojel třetí.

Tentokrát na něj čekalo třináct soupeřů v čele s hvězdným Nizozemcem Gerardem de Rooyem, který s kamionem Iveco dvakrát trumfoval na jihoamerickém Dakaru. Na Africa Eco Race byl letos jediný, kdo svérázného Moravana porazil.

„Popravdě netuším, proč dal letos přednost Africe. Možná byl unavený ze zběsilého tempa, jakým se v Jižní Americe závodí. Bylo na něm poznat, že je nadšený, a nevyloučil, že se za rok vrátí,“ dodává Tomeček.