O tom, jak v poslední etapě potkal zbědovaného parťáka, který stál nešťastně nad poškozeným předním kolem, a nezištně mu poskytl své, se již hodně napsalo. Méně se už ví, co se pak čtyřiačtyřicetiletému matadorovi přihodilo.

Příběh je to skoro neuvěřitelný. Včetně toho, že si Krejčí poslední den při karambolu zlomil prostředníček na levé noze. „Nešlo na to pořádně došlápnout, bolelo to jak hovado, ale když jste v tlaku, tak to neřešíte,“ vykládal jezdec, který sice slavnou soutěž dokončil, ale mimo celkové pořadí, neboť z něj kvůli technickým problémům v 6. etapě vypadl.

„S pokrouceným Liborovým kolem jsem přijel na stadion s dvouhodinovým zpožděním,“ líčil jezdec týmu Bo!Beton. A nestačil se divit. Zatímco při startu byl stadion v Džiddě hermeticky uzavřený, v cíli se jednalo o den otevřených dveří. Pohybovali se tam cizí lidé, ale slunko stálo vysoko a tak netušil, co se může přihodit.

Připravoval si věci, které poplují trajektem s motorkou, a zvlášť ty, s nimiž poletí domů. Peněženku s pasem měl v postranní kapse tašky, kterou si chtěl vzít do hotelu. Ještě ji přikryl stanovou plachtou a odjel s motorkou za Podmolem, který mu ji odvážel k nalodění.

Ukradená taška 

Když se vrátil, taška tam nebyla. Domníval se, že mu ji vzal do auta kolega, který odvážel další techniku do přístavu. Byla to správná úvaha, ale až druhý den ráno vyšlo najevo, že taška s doklady mezi jeho věcmi chybí. Někdo ji musel v nestřežené chvíli vytáhnout…

Zatímco ostatní Češi jeli v sobotu na letiště, Krejčí musel jednat. „Naštěstí mi zůstaly karty, řidičák a telefon. Volal jsem na ambasádu do Rijádu, kde mě odkázali na konzulát v Džiddě. Všichni byli ochotní. V neděli se na policii sepisoval report o krádeži, udělaly se fotky a konzul vystavil nový pas. Pak jsem jel rovnou na letiště, takže zpoždění trvalo jen den. O půlnoci jsem přistál v Praze. Sám jsem tomu nevěřil,“ přiznal.

Na konzulátu se dal do řeči se saúdským úředníkem. „Říkal, jak se stydí, že mě v jeho zemi okradli. Povídali jsme si o práci a řekl jsem mu, že mám firmu na výrobu betonu. Ptal se, jestli ve svém oboru neznám v Ostravě jednoho Araba. To byla trefa. Shodli jsme se, že máme společného kamaráda. Celé to bylo moc příjemné. Ještě mu musím za rychlé vyřízení pasu poslat děkovný mail,“ pokyvoval hlavou.

Roman Krejčí startoval na Rallye Dakar poprvé v roce 2010, kdy se jelo v Argentině a Chile. Znovu se ale objevil až loni v Saúdské Arábii a účast v drsné kategorii Malle Moto, kterou před jedenácti lety vyhrál, si letos zopakoval.

Platím si to sám 

Jen na vysvětlenou. Jedná se o soutěž, v níž jedou dobrodruzi bez mechanika a doprovodného vozidla. Motorku si opravují sami a všechny věci jim veze organizátor v bedně. Do ní si na celou dobu rallye zabalí oblečení, hygienické potřeby, náhradní helmu a také součástky na motocykl.

„Dakar je pro mě zábava, chci si zazávodit. Jsem nohama na zemi. Když dojedete, ani pes po vás neštěkne. Zaplatím si to sám pro sebe, což není úplně chytré, ale mě nebaví se někde doprošovat a somrovat,“ smál se rodák z Frýdku-Místku