„Úplně spokojený se třetí sezonou v Moto3 být nemůžu. Bylo to takové nahoru dolu. Našly se krásné momenty jako první pódium nebo první pole position i nějaká první řada,“ říká rodák z Mladé Boleslavi. „Dělal jsem dobré výsledky, ale zároveň i špatné. Přišla změna stáje a pak i smutné Mugello.“

Max Verstappen (vlevo) a Lewis Hamilton.
Všechno nebo nic. Bude se hrát fér? Bitva Hamiltona s Verstappenem jde do finiše

V Le Mans se vám povedlo fantastické druhé místo. Bude to vzpomínka na celý život?
Určitě. Byl to nejlepší den v mém životě. Přestože jsem měl pád v kvalifikaci, sedl mi celý víkend, jak na vodě, tak i na suchu. Závod byl strašně dlouhý, jelo se částečně na mokrém okruhu. Pneumatiky chvílemi držely, pak zase ne. Bylo to hodně náročný, ale věřil jsem si. Mám tu trať rád.

Jak se odstupem času ohlížíte na změnu stáje, kdy jste z týmu Rivacold Snipers přešel doPrüstelGP, v jehož barvách v jste v šampionátu začínal?
Jsem rád, že k tomu došlo. Bylo to myslím nejlepší řešení. Když jsem přesedlal na motocykl značky KTM, určitě mi to pomohlo. Motorky jim letěly.

K závodům silničních motocyklů patří pády. Bolel nejvíc ten z Austinu při říjnové Velké ceně Ameriky?
Odnesl jsem to hlavně odřeninami, ale měl jsem i otřes mozku a pád si vůbec nepamatuju. Naštěstí jsem neměl nic zlomeného a za tři dny byl v pohodě. Občas ještě cítím loket, a tak s ním chodím na rehabilitace.

Jak vás poznamenala smrtelná nehoda švýcarského soupeře a vašeho kamaráda Jasona Dupasquiera v kvalifikaci v Mugellu?
Bohužel jsem to nezažil poprvé. Už v roce 2018 zahynul při závodě juniorského mistrovství světa v Barceloně za mými zády Andreas Pérez. S Jasonem to bylo něco jiného, byli jsme si hodně blízcí. V paddocku to byl jeden z mých nejlepších kámošů…

S přípravou nového vozu pomáhal Martinu Prokopovi i jeho syn Matias.
Na Dakar s novým vozem a opět sám. Nikdo se mnou nechce jet, směje se Prokop

S jakými pocity jste druhý den nastupoval na start?
Popravdě jsem vůbec nechtěl závodit. Nakonec jsem nastoupit musel, ale myslím, že se jet vůbec nemělo. Promotér šampionátu Dorna oznámil Jasonovo úmrtí až po našem závodě, ale my to už stejně věděli. Byly to nejtěžší chvíle, co jsem při závodech zažil.

V listopadu jste zakončil sezonu a účinkování v Moto3 čtvrtým místem ve Valencii a pak v Jerezu testoval motocykl Moto2 týmu Gresini Racing. Jak se vám zamlouvá silnější stroj?
Motorka je o dost rychlejší, ale zároveň i o dost těžší a má širší gumy. Myslím, že víc vyhovuje mému stylu. Jede se na ní úplně jinak. Na výjezdu ze zatáčky se musí motocykl hodně odrovnávat, aby neztratil přilnavost. Testy mě strašně bavily a časy a výsledek nebyl napoprvé špatný.

Přestup do Moto2 byl zřejmě vynucený i vaší postavou. O kolik jste za tři roky, co jste v mistrovství světa, vyrostl?
Proti začátku roku 2019 mi pár centimetrů přibylo, takže mi stroj Moto3 začal být malý. Na silničních motorkách se většinou pohybují drobní Španělé, Italové nebo Japonci, a tak mých 181 centimetrů je už docela dost. (usmívá se) Na Moto2 se vejdu pohodlně.

Buggyra nově vstupuje do série NASCAR.
Výzva pro sestry Kolocovy. Sedmnáctiletá dvojčata se zapíší do historie NASCAR

Budete se muset na příští sezonu se silnější motorkou nějak speciálně připravovat?
Je to tak. Příprava bude jiná hlavně v tom, že si nebudu muset tolik hlídat váhu. Mým cílem je nabrat svalovou hmotu, protože moje kilogramy se v Moto2 už nebudou tolik řešit. Mám určitý plán. Jenže budu muset začít opatrněji, protože jsem se nakazil covidem. Byl jsem doma v karanténě a jen koukal na televizi…

Jak jste v uplynulé sezoně bral odskočení ze silničního šampionátu na flat track, což disciplína podobná klasické ploché dráze, a také do vytrvalostního šampionátu?
Bylo to pro mě super. Na flat track došlo v letní pauze mistrovství světa. Bral jsem to jako ježdění v rámci tréninku. Pro nás silničáře je to dobré, že na motorce získáme jistotu v balancu. Při šestihodinovce v Mostě jsem jel zase na superbiku, což byla také zajímavá zkušenost.

Při obou akcích jste se setkal s Oliverem Königem, mladíkem, který kráčí motocyklovým světem přes supersporty. Prý jste spolu často vidět…
Řekl bych, že jsme taková siamská dvojčata. Oba bydlíme v Praze, a když se naskytne příležitost, tak spolu trénujeme. Navzájem se hecujeme, pořád v něčem soutěžíme, takže nám určitě něco dává.

Je to mezi motorkáři, kteří jsou spíš solitéři, běžné?
Známe se odmalička. Začali jsme se potkávat na závodech jako kluci. Naše přátelství si hodně považuju. Jsem rád, že mám k sobě někoho mýho věku a stejně bláznivýho. (směje se)

Legendární Frank Williams zemřel.
Formule 1 přišla o legendu, zemřel zakladatel úspěšné stáje Frank Williams

Jak vypadají vaše tréninky?
Pracujeme na fyzičce, jezdíme na kolech a na motokrosových motorkách. Trávíme spolu spoustu času. Je to výhoda, mít k sobě někoho jako je Oliver. Teď když je zima, se už u nás nedá jezdit v terénu, a tak bychom ještě v prosinci chtěli vyrazit do Itálie, kde jsou pěkné tratě. V lednu chci jezdit na silniční motorce ve Španělsku a vydržet tam až do předsezónních testů.

Při zmíněném závodě ve Valencii zakončil závodnickou kariéru Valentino Rossi. Myslíte, že se jeho odchodem silniční šampionát změní?
Těžko říct. V návštěvnosti velkých cen asi dojde v řádech procent k poklesu. Spousta fanoušků na ochozy chodila hlavně kvůli Valentinovi. Uvidíme, je on je skutečný motocyklový bůh. Ale z paddocku nezmizí. Povede svůj tým, takže na velké ceny jezdit určitě bude. Akorát už bude působit v jiné roli.