„Hlavně jsem rád, že mi motorka vydržela a neměl jsem technické problémy,“ tvrdil krátce po dojezdu v Džiddě třicetiletý jezdec týmu Orion-Moto Racing Group, který je zvyklý na mechanickou práci z motocyklové Šestidenní.

Máte za sebou dva týdny závodění ve stresu a prachu. Jak se cítíte?
V neustále měnících se teplotách jsem nějak nastydl, a tak trošku marodím. Poslední den se mi nejelo úplně dobře, ale všechno napětí ze mě spadlo. Na cílové rampě jsem už byl v klidu. (usmívá se)

Jak vás těší druhé místo za Litevcem Gelazninkasem, který na vás najel 33 minut?
Počínal jsem si myslím dobře. Psychicky jsem to zvládal a motorku dal vždycky rychle dohromady. Myslím, že jsem nezklamal tým ani sám sebe.

Převažuje tedy spokojenost?
První polovinu jsem jel malinko na jistotu. Musel jsem improvizovat a při karambolech pomáhat týmovému parťákovi Martinovi Michkovi. Zaplať Pánbůh, že se mi povedlo ho udržet v závodě.

Co vám Martin za nezištnou pomoc slíbil?
Tak to ještě nevím … (směje se) Ale takhle to má mezi závodníky vypadat. Zvlášť když jedou ve stejných barvách, tak to je automatický. Ale zastavil bych u každého, kdo by se dostal do problémů, a zjišťoval, jak mu mohu být platný.

Zažil jste nějaké nebezpečné momenty?
Pár jich bylo… Asi čtyřikrát jsem si říkal, teď půjdeš na držku. Naštěstí jsem ale všechno projel a nepraštil sebou. To byl asi hlavní důvod úspěšného vystoupení v kategorii Original by Motul. Kdybych musel do večera opravovat, bylo by to o něčem jiném.

V této kategorii jste startoval poprvé. Jak jste zvládal odloučení od týmu?
Dostával jsem přes prsty, ale odmechaničil jsem to na výbornou. Nepotkala mě žádná porucha. Dřív jsem byl zvyklý na týmové pohodlí a teď mi ze začátku bylo trochu smutno. Musel jsem se starat sám o sebe, takže to bylo trochu složitější.

Co bylo pro vás nové?
Ráno jsem vstával dřív než obvykle. Před poslední etapou, kdy nás čekal delší přejezd, jsem si nařídil buzení na 3.50. Bylo potřeba, abych si sbalil všechny věci včetně stanu a spacáku. Pak jsem pospíchal se co nejrychleji nasnídat a připravit se na odjezd. V kategorii Original by Motul čas strašně letí, ale užil jsem si to pěkně.

Jak to bylo v bivaku s usínáním, motory tam často vrčí až do rána?
No jako zkušený dakarák se bez špuntů do uší neobejdu… (usmívá se) Do stanu jsem se snažil zalézt vždycky po brífinku nebo jak jsem měl hotovou motorku na další etapu. Obvykle to bylo mezi devátou a desátou hodinou. Vím, že potřebuju naspat minimálně šest hodin. Jinak rychleji docházejí síly a může dojít ke ztrátě koncentrace.

Byli při kategorii bez asistence sportovní komisaři přísnější?
Trochu jsme se obával, jak to bude probíhat, aby uhlídali pravidlo, které v průběhu soutěže nedovoluje jezdci přijmout pomoc od mechanika a v bivaku může na motocyklu pracovat samostatně jen v prostoru vyhrazeném organizátorem. Musím říct, že mě to překvapilo. Komisaři byli docela přátelští a ochotní. Dokonce mi poradili.

Byl pro vás letošní ročník Rallye Dakar náročnější než předchozí dva v Saúdské Arábii?
Byl trochu jiný. Rychlejší, ale nebylo tam moc těžkých pastí, takže jízda byla relativně bezpečná. Trasa vedla většinou krásným terénem, přes velké duny a navigace byla dost obtížná. Ono je to tak, že se vždycky musíme přizpůsobit tomu, jak to organizátoři postaví. A tentokrát je musím pochválit.