Čtyřmilionovou zemi dostal 29letý záložník Interu Milán nejprve do varu vyrovnávající brankou, ve druhém prodloužení pak opět hlavičkou posunul míč k Mandžukičovi, který boj o finále rozhodl.

„Bylo to něco nepopsatelného. Když se to stalo, nikdo z nás si naplno neuvědomoval, že jsme ve finále, že jsme dosáhli něčeho úžasného. Před zahájením šampionátu jsme netušili, že dojdeme až do Lužnik, ale věřili jsme si,“ přiznal Perišič.

Chorvatský tým hrál proti Anglii třetí prodloužení v řadě. Mnozí varovali, že právě na únavu Jihoevropané dojedou. Nestalo se tak. „Únava byla, ale podařilo se nám ji setřást. Rozhodla i naše vůle. Strašně moc jsme si přáli jít dál,“ říká chorvatský národní hrdina.

A ani sen o zlatu nemusí být pro v euforii žijící Chorvatsko nedosažitelné. „Jsme šťastni, že se nám povedlo dojít do finále. Celá země teď slaví, my ale ještě nekončíme!“ potvrzuje Perišič, že myslí na zlaté hrozny. „Máme velký týmový duch,“ upozorňuje na zbraň, která patří často k těm nejsilnějším.

Není bez zajímavosti, že se ve finále potkají země, které byli v euforii už před 20 lety. Tehdy hrála Francie s Chorvatskem semifinále, které rozhodly Thuramovy góly. „Je to úplně jiný příběh, určitě ale budeme mít i kvůli téhle historii velkou motivaci,“ usmívá se chorvatský záložník, kterému bylo v době zmiňovaného semifinále devět let. „Tehdy jsem běhal doma v Omiši v chorvatském dresu a snil o tom, že jednou budu hrát na mistrovství světa o medaili. Teď se mi to splnilo, je to úžasné.“