Seznamte se: český trenér Vlastimil Petržela.

Muž, jenž kdysi pobláznil fotbalový Petrohrad. „Strašně rád na to vzpomínám,“ říká 64letý kouč v rozhovoru pro Deník.

Na lavičce Zenitu působil více než čtyři roky a málem dosáhl na titul. Teď vypráví o tom, co v Rusku zažil. Jak se v roce 2002 ocitl u řeky Něvy. A samozřejmě také povídá o nadcházejícím šampionátu nebo marné české reprezentaci.

Jaká byla vaše reakce, když jste se dozvěděl, že šampionát dostalo Rusko?
Hned mě napadlo, že to bude velkolepé mistrovství. Znám ruský národ, ten nic nepodcení.

Na straně druhé, turnaj kvůli politice rozděluje i fotbalový svět. Co vy říkáte na kritické hlasy vůči lidem a zemi?
Víte, novináři z Ruska mi volají, proč o nich mluvíme tak špatně. Já nevím… Mohu jen opakovat, že se ke mně chovali slušně. Pomáhali mi.

Dobře, ale rozhodně tam je řada problémů. Skloňují se témata jako korupce, potlačování lidských práv.
Já viděl, že jsou chudí. Recepční na klubu měl sto dolarů. Za měsíc! Když jsem se ho ptal, jak s tím dokáže žít, řekl mi, že mu stačí být u týmu jeho srdce. Vím, že lidé z personálu dojídali po hráčích zbytky od oběda… Jasně, vzpomínám i na horší momenty. Na kuchařku si otevřel pusu hráč, který ten den dostal novou smlouvu. Hned byl velký borec, přijel novým autem.

A přesto máte Rusko v srdci?
Samozřejmě. Na podobné blbce narazíte i jinde.

Vím, že jste během angažmá v Petrohradu potkal i ruského prezidenta Vladimira Putina. Jaký na něj máte názor?
Má svoje chyby. Asi jako každý. Ale nezapomínejme, že je to druhý nejmocnější člověk na Zemi…

Ukázal se jako fanoušek Zenitu?
To nevím, ale rozhodně je to petrohradský patriot. Nebavme se už o Putinovi.

Dobře. Pojďme tedy k ruské reprezentaci. Nedosahuje zrovna zářivých výsledků a nevěří jí ani doma…
Slyšel jsem to. Myslím, že příprava není tak důležitá.

Nicméně oni nevyhráli sedm zápasů v řadě, prohráli třeba s Rakouskem. To už je přece na pováženou, ne?
Řeším to se známými. Skoro týden co týden mi volají ruští novináři. Ptají se na můj názor.

A ten je tedy jaký?
Jejich fotbalisté nemají takovou konfrontaci s velkým fotbalem.

Do kádru pro MS se dostali pouze dva krajánci druhý brankář Gabulov obléká dres Brugg, záložník Čeryšev hraje za Villarreal. To není vizitka úspěšné fotbalové země. Proč nehrají Rusové venku?
Je to mentalitou a podmínkami. Oni nepotřebují odcházet do ciziny.

Našlo se pár výjimek. Vy sám jste je také zažil.
Tehdy jsem v Petrohradu vedl dva borce, kteří šli ven. Alexandr Keržakov to zkusil ve Španělsku, brzy se vrátil. Andrej Aršavin vydržel déle v Arsenalu, jenže nikdy tam neprodal, na co měl.

Co říkáte na stálici v bráně Igora Akinfejeva? Pokud se nepletu, vídal jste ho jako soupeře…
Akinfejev byl snad ten největší talent, jaký jsem mezi tyčemi kdy viděl. On si vždy hlídal celé vápno. Vyháněl obránce, nechtěl, aby mu tam někdo strašil. Ale pak se zranil, teď už to není ono.

Když odhlédneme od reprezentace, na klubové scéně se Rusku daří. V žebříčku UEFA je šesté (letos byly lepší jen Anglie, Španělsko a Itálie). Myslíte si, že to svědčí o výrazné kvalitě?
Samozřejmě. Na druhou stranu to přináší velké problémy. Rusové si přivedli spoustu cizinců. Kluby se předháněly, kdo utratí víc peněz. A domácí hráči, potažmo reprezentace, tím trpí. A tak to bylo už tehdy za mě. Místní kluci hráli málo.