Semifinále šampionátu bude výlučně evropským dýchánkem. Mezi nejlepší čtyřku postoupily týmy Anglie, Francie, Belgie a Chorvatska. Ve čtvrtfinále dohráli Brazilci i Uruguayci, poslední zástupci „zbytku světa“. A hledáme-li neevropské mistry světa, dojdeme až do roku 2002, kdy slavila Brazílie.

„Neptejte se mě na něco, co je zcela zjevné,“ procedil mezi zuby uruguayský kouč Óscar Tabárez, když se ho novináři po čtvrtfinálové porážce od Francie otázali na příčiny evropské dominance. „Je to realita jak z finančních důvodů, tak z historických,“ posteskl si.

ŠTAFETA VELMOCÍ

Ano, tak to prostě je. Ačkoli se pánové z FIFA neustále snaží zvyšovat účastnické kvóty pro ostatní federace, na Evropu to nějak nestačí. Navíc se nezdá, že by v dohledné době mohlo dojít ke změně zavedených pořádků. Ekonomická i sportovní převaha Evropy je nepochybná.

Fernando Hierro odchází po čtyřech odkoučovaných zápasech na lavičce Španělska za novými výzvami.
Zaskakující trenér Hierro odchází od španělské reprezentace

Od roku 1982 postoupily týmy ze starého kontinentu do semifinále MS celkem 31krát. Oproti tomu Jihoameričané osmkrát a jednou tam proklouzl i celek z Asie Jižní Korea na domácím turnaji v roce 2002. A třeba Afrika na svého prvního zástupce v semifinále stále marně čeká.

Evropská dominance je přitom pozoruhodně rozložená mezi řadu mužstev. Poslední tři šampionáty vyhrála pokaždé jiná země, letos to bude zase někdo další. A to v Rusku scházejí takové tradiční fotbalové velmoci jako Itálie (mistr světa z roku 2006) či Nizozemsko (medailista z minulých dvou MS).

PŘÍNOSNÁ KONKURENCE

Proč má tedy Evropa takovou převahu? Ekonomická síla předních evropských ligových soutěží láká nejlepší hráče z celého světa. Ti jsou pak zoceleni pravidelnými souboji s elitní konkurencí. A nejde jen o kluby. Stejně náročná měření sil čekají na evropské národní týmy v kvalifikacích na MS a ME.

Vezměme si jako příklad překvapivé čtvrtfinalisty Švédy. Jistě nejsou jako jednotlivci kvalitnější než dejme tomu Brazilci či Argentinci, jako celek jsou ale zvyklí čelit naprosté špičce. V kvalifikaci na letošní MS úspěšně hráli s Francií, Nizozemskem, Itálií či Bulharskem.

CO NA TO FIFA?

Počty jsou jasné. Z Evropy usilovalo o účast v Rusku 52 týmů, postoupilo jich 13. V Jižní Americe hrálo kvalifikaci 10 týmů a na MS jich šlo pět, tedy plná polovina. „Když srovnáte sílu konkurence, je jasné, že třeba Bolívie prostě není tak silná jako Německo,“ řekl Uruguayec Tabárez.

Domagoj Vida otevřel v prodloužení skóre.
Chorvatský hrdina Vida může přijít o semifinále. Křičel „Sláva Ukrajině“

Jak už padlo, vedení FIFA chce dát mimoevropským zemím víc prostoru. Na MS v roce 2026, kdy se počet účastníků poprvé rozšíří na 48, by mělo hrát hned devět týmů z Afriky, osm z Asie, šest z Jižní Ameriky a šest ze Severní a Střední Ameriky. I Evropa si polepší, ale v poměru k celkovému počtu členských zemí o poznání méně výrazně.

Dalším plánem šéfa FIFA Gianniho Infantina je zřízení globální Ligy národů. Od investorů už má prý přislíbeno 25 miliard dolarů. „Bude to ideální cesta k dalšímu rozvoji fotbalu ve všech konfederacích,“ slibuje si Infantino.

Zní to pěkně, silným evropským ligám se ale vůbec nelíbí, že by měly pouštět své hráče na další akce. Kdo prosadí svou?

Harry Maguire slaví gól do sítě Švédska.
Anglie udeřila ze vzduchu a je po 28 letech v semifinále MS